Věty vztažné

Vztažné věty bývají uváděny zájmeny "der, die, das", které se s výjimkou 2. pádu obou čísel a 3. pádu množného čísla skloňují jako člen určitý. Vztažné věty mají pořádek slov věty vedlejší. Často bývají vsunuty do hlavní věty a jsou odděleny čárkami.

mužský rod	ženský rod	střední rod	množné číslo
der (který)	die (která)	das (které)	die (kteří, které, která)
dessen	deren	dessen	deren
dem	der	dem	denen
den	die	das	die

Das ist mein Freund, dessen Vater in Bern arbeitete.

Die Freundin, mit der ich studierte, wohnt jetzt in Brno.

Die Studenten, mit denen ich in Bonn war, können alle gut Deutsch.

U podmětných vztažných vět je podmět vyjádřen vztažným zájmenem.

Die Frau, die dort steht, ist meine Mutter.

Po vztažných zájmenech v 2. pádě následuje podstatné jméno bez členu.

Das ist Herr Müller, dessen Sohn mit mir arbeitet.

Zájmena neurčitá a záporná v zastoupení podstatného jména

Einer, eine, ein(e)s

Neurčité zájmeno "einer, eine, ein(e)s" se skloňuje jako neurčitý člen. Pouze 1. pád mužského rodu a 1. a 4. pád středního rodu mají prodloužené tvary: einer - ein(e)s. Množné číslo toto zájmeno nemá.

Haben Sie so einen Pullover in Schwarz?

Ja, hier ist einer.

Haben Sie ein Auto?

Ja, ich habe ein(e)s.

Keiner, keine, kein(e)s

Podobně jako zájmeno "einer" se skloňuje i zájmeno "keiner". V množném čísle se skloňuje jako určitý člen. Podobné prodloužené tvary mohou mít i přivlastňovací zájmena (Wessen Pass ist das? Das ist meiner).

Haben Sie einen Bruder?

Nein, ich habe keinen.

Von diesem Bildern gefällt mir kein(e)s.

Das weißt keiner.

Zatímco zájmena "nichts, etwa, so etwas" jsou nesklonná, skloňují se zájmena "jemand a niemand" takto:

1. p.  Nominativ	jemand	niemand
2. p.  Genitiv	jemand(e)s	niemand(e)s
3.p.  Dativ	jemand(em)	niemand(em)
4. p.  Akkusativ	jemand(en)	niemand(en)

Sie kommt mit jemand(em).

Ich sehe niemand(en).

Er ist mit nichts zufrieden.

Ukazovací zájmena

Dieser Mantel passt mir gut.

Den (Mantel) nehme ich.

Ein solcher / So ein Hut gefällt mir.

Solche Hüte finde ich schön.

Zájmeno "dieser, diese, dieses" se skloňuje jako člen určitý.

Zájmeno "der, die, das" se liší od určitého členu silnějším přízvukem, skloňuje se jako člen určitý, jen ve 3. pádě množného čísla má tvar "denen". Tvary 2. pádu ("dessen, deren, dessen" a v množném čísle "deren") se téměř nepoužívají.

Zájmeno "ein solcher, eine solche, ein solches" se v jednotném čísle obvykle užívá s neurčitým členem a skloňuje se jako přídavné jméno po členu neurčitém. Možné jsou i tvary "so ein, so eine, so ein", kde se skloňuje pouze neurčitý člen. V množném čísle se užívá pouze tvaru "solche", který se skloňuje jako člen neurčitý.

K rozlišení dvou osob nebo věcí se užívá spojení "der eine - der andere". Skloňují se jako člen s přídavným jménem ("der eine, des einen" atd.),

Ich habe zwei Söhne, der eine studiert noch, der andere arbeitet schon.

Tázací zájmeno WELCHER a WAS FÜR EIN

Zájmeno "welcher, welche, welches" (který, která, které) se skloňuje v obou číslech jako určitý člen.

Welches Buch liest du jetzt?

In welchem Haus wohnst du?

Welche Prüfungen finden Sie leicht?

U zájmena "was für ein, was für eine, was für ein" (jaký, jaká, jaké) se skloňuje pouze neurčitý člen. V množném čísle a před látkovými jmény je ve všech pádech pouze tvar "was für".

Zájmenem "welcher" vybíráme ze souboru věcí nebo osob. Pomocí zájmena "was für ein" se ptáme na vlastnosti nebo charakteristické znaky.

Was für ein Student ist er?

Was für eine Wohnung möchten Sie haben?

Was für Wein trinken Sie?

Was für Bücher lesen Sie gern?

Na přídavné jméno v přísudku se ptáme zájmenem "wie" ve spojení se slovesem "sein".

Wie ist der Wein? Er ist gut.

Wie ist Ihre Wohnung? Sie ist groß.

Náhrada českého zvratného zájmena "svůj"

Ich kenne meine Stadt.

Du kennst deine Stadt.

Er kennt seine Stadt.

Sie kennt ihre Stadt.

Es kennt seine Stadt.

Wir kennen unsere Stadt.

Ihr kennt eure Stadt.

Sie kennen ihre Stadt.

Sie kennen Ihre Stadt.

V němčině se zvratné zájmeno "svůj" neexistuje. Nahrazuje se přivlastňovacím zájmenem té osoby, která je podmětem.

Skloňování tázacích zájmen WER a WAS

1. pád  Nominativ	wer	was
2. pád  Genitiv	wessem
3. pád  Dativ	wem
4. pád  Akkusativ	wen	was

Wer ist die Frau dort?

Wessen Freundin ist das?

Wem sagst du es?

Wen bittest du?

Was liegt hier?

Was studiert ihr?

Po zájmenu "wessen" následuje bezprostředně podstatné jméno bez členu.

ALE:

Das ist das Kind meiner Schwester.

Je to dítě mojí sestry.

Přivlastňovací zájmena

Jednotné číslo

mein, meine, mein	můj, má, mé
dein, dene, dein	tvůj, tvá, tvé
sein, seine, sen	jeho
ihr, ihre, ihr	její
sein, seine, sein	jeho

Množné číslo

unser, unsere, unser	náš, naše
euer, eure, euer	váš, vaše
ihr, ihre, ihr	jejich
Ihr, Ihre, Ihr	Váš, Vaše

Přivlastňovací zájmena se skloňují v jednotném čísle jako neurčitý člen. Použijeme-li přivlastňovací zájmeno, člen vynecháme.

Pokud u tvaru "euer" následuje další samohláska, vypouští se druhé "e": "eure".

Kennen Sie meinen (unseren) Vater?

Kennen sie meine (unsere Mutter?

Kennen Sie mein (unser) Kind?

Osobní zájmena

Jednotné číslo

	1. pád  Nominativ	3. pád  Dativ	4. pád  Akkusativ
1. osoba	ich   já	mir	mich
2. osoba	du   ty	dir	dich
3.osoba	er   on  sie   ona  es   ono	ihm  ihr  ihm	ihn  sie  es

Množné číslo

	1. pád  Nominativ	3. pád  Dativ	4. pád  Akkusativ
1. osoba	wir   my	uns	uns
2. osoba	ihr   vy	euch	euch
3.osoba	sie   oni  Sie   Vy (vykání)	ihnen  Ihnen	sie  Sie

2. pád osobních zájmen (meiner, deiner, seiner, ihrer atd.) se užívá jen zřídka.

Jsou-li ve větě dva předměty vyjádřené osobními zájmeny, předchází 4. pád 3. pádu.

Ich zeige dir die Schule.

Ich zeige sie dir.