Nepřímá řeč

V nepřímé řeči se užívá buď stejného slovesného tvaru jako v přímé řeči nebo konjunktivu obvykle příslušného času. Spojku "dass" lze vynechat, pak má věta slovosled věty hlavní.

Přímá řeč	Nepřímá řeč
Sie sagt: "Ich habe noch Zeit."	Sie sagt, dass sie noch Zeit hat / habe / hätte.  Sie sagt, sie hat / habe / hätte noch Zeit.  Říká, že (prý) má ještě čas.
Sie sagt: "Ich habe noch Zeit gehabt."  Sie sagt: "Ich hatte noch Zeit."	Sie sagt, dass sie noch Zeit gehabt hat / gehabt habe / gehabt hätte.  Sie sagt, sie hat / habe / hätte noch Zeit gehabt.  Říká, že (prý) měla ještě čas.
Sie sagt: "Ich werde morgen Zeit haben. "	Sie sagt, dass sie morgen Zeit haben wird / haben werde / haben würde.  Sie sagt, sie wird / werde / würde morgen Zeit haben.  Říká, že (prý) zítra bude mít čas.

Přímá řeč	Nepřímá řeč
Sie sagen: "Wir haben keine Zeit."	Sie sagen, dass sie keine Zeit haben / hätten.  Sie sagt, sie haben / hätten keine Zeit.  Říkají, že (prý) nemají čas.
Sie sagen: "Wir haben keine Zeit gehabt."  Sie sagen: "Wir hatten noch Zeit."	Sie sagen, dass sie keine Zeit gehabt haben / gehabt hätte.  Sie sagen, sie haben / hätten keine Zeit gehabt.  Říkají, že (prý) neměli čas.
Sie sagen: "Wir werden Zeit haben. "	Sie sagen, dass sie Zeit haben werden / haben würden.  Sie sagen, sie werden / würden morgen Zeit haben.  Říkají, že (prý) budou mít čas.

Zejména tehdy, je-li tvar oznamovacího způsobu a konjunktivu shodný, je možno užít náhradního tvaru. V nepřímé řeči se tedy vyskytuje vedle oznamovacího způsobu.

v přítomném času	v minulém času	v budoucím času
konjunktiv přít. času  nebo  konjunktiv préterita	konjunktiv préterita  nebo  konjunktiv plusquamperfekta	konjunktiv bud. času  nebo  würde + infinitiv

Pomocí nepřímé řeči lze vyjádřit obsah toho, co řekl či napsal někdo jiný. Reprodukovaný projev následuje obvykle po slovesech "sagen, erzählen, meinen, behaupten" atd., a to téměř výhradně v 3. osobě jednotného nebo množného čísla. Konjunktivních tvarů se užívá zejména v novinářské němčině a v rozhlasovém a  televizním zpravodajství. Tímto způsobem se lze distancovat od cizího názoru.

Konjunktiv I způsobových sloves

	dürfen  smět	können  moci, umět	mögen  chtít,   mít rád	müssen  muset	sollen  mít  povinnost	wollen  chtít	wissen  vědět
ich	dürfe	könne	möge	müsse	solle	wolle	wisse
du	dürfest	könnest	mögest	müssest	sollest	wollest	wissest
er, sie, es	dürfe	könne	möge	müsse	solle	wolle	wisse
wir	dürfen	können	mögen	müssen	sollen	wollen	wissen
ihr	dürfet	könnet	möget	müsset	sollet	wollet	wisset
sie, Sie	dürfen	können	mögen	müssen	sollen	wollen	wissen

Konjunktiv I pomocných sloves

	sein	haben	werden
ich	sei	habe	werde
du	seiest	habest	werdest
er, sie, es	sei	habe	werde
wir	seien	haben	werden
ihr	seiet	habet	werdet
sie, Sie	seien	haben	werden

Konjunktiv přítomného, minulého a budoucího času (Konjunktiv I)

Přítomný čas

V konjunktivu přítomného času je kmenová samohláska ve všech osobách totožná s kmenovou samohláskou v infinitivu, první a třetí osoba mají stejný tvar a v koncovkách všech osob je -e- (s výjimkou první a třetí osoby "sein").

Der Student sagt, dass das Medizinstudium sehr schwer sei.

Student říká, že studium medicíny je (prý) těžké.

Der Student sagt, dass er sehr viel lernen müsse.

Student říká, že se (prý) musí hodně učit.

Der Student sagt, dass die Universität einen neuen Rektor habe.

Student říká, že (prý) univerzita má nového rektora.

Der Student sagt, das der neue Rektor sehr jung aussehe.

Student říká, že (prý) nový rektor vypadá velmi mladě.

ich	kaufe	fahre	sehe
du	kaufest	fahrest	sehest
er, sie,es	kaufe	fahre	sehe
wir	kaufen	fahren	sehen
ihr	kaufet	fahret	sehet
sie, Sie	kaufen	fahren	sehen

Minulý čas

Konjunktiv minulého tvaru se tvoří

ich habe / ich sei + příčestí minulé

Pomocná slovesa "haben" a "sein" mají tvar konjunktivu přítomného času.

Der Student sagt, dass er schon alle Prüfungen abgelegt habe.

Student říká, že (prý) už složil všechny zkoušky.

Budoucí čas

Pomocné sloveso "werden" má tvar konjunktivu přítomného času.

Der Student sagt, dass er als Arzt sehr reich sein werde.

Student říká, že (prý) bude jako lékař velmi bohatý.

Užití konjunktivu plusquamperfekta

V podmínkových větách

Pokud se podmínková věta neuvádí spojkou "wenn" (případně "falls"), stojí na začátku věty určitý slovesný tvar.

Wenn sie das geahnt hätte, wäre sie lieber zu Hause gebliebe.

Kdyby to byla tušila, byla by raději zůstala doma.

Ich wäre auch an die Ostsee gefahren, wenn ich die Gelegenheit dazu gehabt hätte.

Byl bych také jel k Baltskému moři, kdybych k tomu byl měl přiležitost.

Hätten wir alles dem Polizisten gesagt, wäre alles in Ordnung gewesen.

Kdybychom byli všechno řekli policistovi, bylo by bývalo všechno v pořádku.

Je-li ve vedlejší větě vazba dvou infinitivů, nestojí určité sloveso na konci věty, ale před těmito infinitivy.

Wenn ich meine Freundin hätte mitnehmen dürfen, wäre ich sehr glücklich gewesen.

Kdybych byl směl svou přítelkyni vzít s sebou, byl bych býval velmi šťasten.

K narušení větného rámce vedlejší věty dochází nejen u podmínkových vět, ale u všech vedlejších vět, které mají více infinitivů.

Er sagt, dass er seine Freundin hat mitnehmen dürfen.

Říká, ze směl vzít svou přítelkyni s sebou.

Er sagt, dass er seine Freundin wird mitnehmen dürfen.

Říká, že bude moci vzít svou přítelkyni s sebou.

V hlavních větách

1. nereálné přání v minulosti

Wenn ich bloß / nur Glück gehabt hätte!   Kéž bych byl jen měl štěstí!

Hätte ich bloß / nur Glück gehabt!

2. možnost nebo neskutečnost děje, pochybnost nebo váhání

Wäre es nicht möglich gewesen?   Že by to nebylo bývalo možné?

Wäre es doch gelungen?   Že by se to bylo přece jen podařilo?

Konjunktiv plusquamperfekta

Konjunktiv plusquamperfekta se tvoří

ich hätte / ich wäre   +   příčestí minulé významového slovesa

Konjunktivem plusquamperfekta se vyjadřuje podmiňovací způsob v minulosti.

Am liebsten wäre ich nach Hongkong gefahren.   Nejraději bych byl jel do Hongkongu.

Hättest du mich mitgenommen?   Byl bys mě vzal s sebou?

Způsobové sloveso a sloveso "lassen" zůstává v infinitivu, jestliže je ve větě ještě další sloveso.

Ich hätte mitfahren können.   Byl bych mohl jet s tebou.

Hättest du es gewollt?   Byl bys to chtěl?

Ich hätte es kontrollieren lasen.   Já bych to byl nechal zkontrolovat.

Konjunktiv plusquamperfekta se používá také pro vyjádření mírné výtky, že se určitý děj měl či neměl v minulosti uskutečnit: du hättest (nicht) ... sollen / müssen / können.

Du hättest nicht so viel einkaufen sollen.   Neměla jsi tolik nakupovat.

Den Zoll hättest du nicht bezahlen sollen.   To clo jsi neměl platit.

Das hättest du doch wissen müssen.   To jsi přece musel vědět.

Užití tvarů konjunktivu préterita (konjunktivu II) a opisného tvaru s "würde"

Užití ve vedlejších větách - podmínkové věty

Podmínkové věty se uvozují spojkou "wenn", někdy i "falls" (v případě, že).

Ich wäre froh, wenn du kommen könntest.   Byl bych rád, kdybys mohl přijít.

Wenn er das Studium beenden würde, würde er Architekt.   Kdyby (pokud by) dokončil studium, stal by se architektem.

Spojku "wenn" lze vynechat, vedlejší věta pak začíná určitým slovesným tvarem.

Könntest du kommen, wäre ich froh.   Kdybys mohl přijít, byl bych rád.

Würde er (sollte er) das Studium beenden, würde er Architekt.   Kdyby dokončil studium, stal by se architektem.

Užití v hlavních větách

Zdvořilý dotaz nebo upozornění

Wären Sie so nett und würden (Sie) es mir erklären?   Byl byste tak hodný a vysvětlil byste mi to?

Das solltest du nicht machen.   To bys neměl dělat.

Könnten Sie nicht früher kommen?   Nemohl byste přijít dříve?

Nereálné přání v přítomnosti (v budoucnosti)

Také u přací věty lze použít spojkové i bezespojkové varianty. Přací věta bez spojky začíná vždy určitým slovesným tvarem.

Wenn ich doch bloß einmal Glück hätte!   Kdybych jen měl jednou štěstí!

Hätte ich nur einmal Glück!

Možnost nebo neskutečnost děje, pochybnost nebo zaváhání

Wäre es nicht möglich?   Že by to nebylo možné?

Würde es doch gelingen?   Že by se to přece jen podařilo?

Skromný názor

Ich würde meinen ...   Já bych myslel ...

Ich würde sagen ...   Řekl bych ...

Konjunktiv II způsobových sloves

	dürfen  smět	können  moci, umět	mögen  chtít,   mít rád	müssen  muset	sollen  mít  povinnost	wollen  chtít	wissen  vědět
ich	dürfte	könnte	möchte	müsste	sollte	wollte	wüsste
du	dürftest	könntest	möchtest	müsstest	solltest	wolltest	wüsstest
er, sie, es	dürfte	könnte	möchte	müsste	sollte	wollte	wüsste
wir	dürften	könnten	möchten	müssten	sollten	wollten	wüssten
ihr	dürftet	könntet	möchtet	müsstet	solltet	wolltet	wüsstet
sie, Sie	dürften	könnten	möchten	müssten	sollten	wollten	wüssten

Přehlásku nemají slovesa sollen a wollen. Tvarů "ich wollte, du wolltest, ..." se užívá v podmiňovacím způsobu jen výjimečně a nahrazují se tvary "ich möchte, du möchtest, ...".

Konjunktiv II pomocných sloves

	sein	haben	werden
ich	wäre	hätte	würde
du	wärest	hättest	würdest
er, sie, es	wäre	hätte	würde
wir	wären	hätten	würden
ihr	wäret	hättet	würdet
sie, Sie	wären	hätten	würden

Konjunktiv préterita (Konjunktiv II)

So wäre es einfacher.   Tak by to bylo jednodušší.

Ich hätte eine Bitte an Sie.   Měl bych k vám prosbu.

Könnten Sie heute kommen?   Mohl byste dnes přijít?

Dürften ich sie besuchen?   Mohl (směl) bych ji / je navštívit?

Wir wüssten etwas Besseres.   Věděli bychom něco lepšího.

Das ließe sich machen.   To by se dalo udělat.

Konjunktiv préterita odpovídá českému podmiňovacímu způsobu přítomného času. Při tvoření tvarů konjunktivu préterita pomocných, způsobových a silných sloves se vychází z tvarů préterita oznamovacího způsobu. Charakteristickým znakem konjunktivu préterita silných sloves je přehláska kmenové samohlásky a tyto koncovky:

-e, -est, -e, -en, -et, -en

Tvary konjunktivu préterita silných sloves

ich ließe, er bliebe, es ginge, er täte, wir kämen ....

U silných sloves se tvarů konjunktivu préterita, s výjimkou uvedených sloves, užívá zřídka, působí knižně a příliš vybraně.

Tvary konjunktivu préterita slabých sloves

Tvarů konjunktivu préterita slabých sloves se užívá málo, neboť se svými tvary ("ich fragte, wir arbeiteten" atd.) neliší od tvarů préterita oznamovacího způsobu.

Opisný tvar s "würde" (kondicionál)

Würdest du auf mich warten?   Počkal bys na mne?

Das würden wir nicht sagen.   To bychom neřekli.

Würden Sie auch kommen?   Přišel byste také?

Er würde uns helfen.   Pomohl by nám.

Místo tvarů konjunktiva préterita se užívá u slabých i silných sloves opisného tvaru s "würde". U pomocných a způsobových sloves se tohoto tvaru užívá jen v hovorovém jazyce.

ich würde + infinitiv významového slovesa