Způsobové věty s "ohne zu" ("ohne dass")

Infinitivní vazby "ohne zu" (aniž by) se užívá, má-li hlavní i vedlejší věta stejný podmět.

Sie machte es(,) ohne ein Wort zu sagen.   Udělala to, aniž řekla slovo.

Er ging zur Arbeit(,) ohne gefrühstückt zu haben.   Šel do práce, aniž se nasnídal.

Při různých podmětech v hlavní a vedlejší větě se používá podřadící spojky "ohne dass" = aniž (by).

Er kaufte ein Auto, ohne dass es seine Frau wusste.   Koupil auto, aniž to jeho žena věděla.

Spojka "ohne zu" ("ohne dass") má záporný význam, věta za ní je kladná.

Infinitivní vazby se "statt + zu"

Infinitivní vazby "statt + zu" (místo aby) se užívá, mají-li věta hlavní i vedlejší stejný podmět.

Sie schläft(,) statt zur Schule zu gehen.   Spí, místo aby šla do školy.

Statt sich zu entschuldigen(,) war er noch böse.   Místo aby se omluvil, ještě se zlobil.

Při různých podmětech v hlavní a vedlejší větě se užívá podřadící spojky "statt dass" (místo aby).

Statt dass der Chef das Problem löst, muss es der Sachbearbeiter machen.

Místo aby ten problém vyřešil šéf, musí to udělat referent.

Krácení vedlejších vět se spojkou "damit"

Er geht in die Stadt, damit er Geschenke kauft.

Er geht in die Stadt(,) um Geschenke zu kaufen.

Er nimmt das Buch mit, damit er dort lesen kann.

Er nimmt das Buch mit(,) um dort lesen zu können.

Účelové věty se spojkou "damit" můžeme krátit infinitivní vazbou s "um ... zu" pouze tehdy, je-li v hlavní i vedlejší větě stejný podmět. Při různých podmětech krátit nelze.

Er gibt mir seine Adresse, damit ich ihm schreiben kann.

Krácení vedlejších vět se spojkou "dass"

Er hofft, dass er es bekommt.

Er hofft es zu bekommen.

Er empfiehlt ihr, dass sie auch hinfährt.

Er empfiehlt ihr auch hinzufahren.

Es ist unmöglich, dass man es schafft.

Es ist unmöglich es zu schaffen.

Vedlejší věty se spojkou "dass" (že, aby) je možné krátit vazbou infinitivu s "zu", jestliže:

a) mají věty hlavní a vedlejší stejný podmět

b) podmět věty vedlejší je vyjádřen v hlavní větě jako předmět

c) v hlavní větě je podmět "es" a ve vedlejší "man"

Při použití infinitivní vazby s "zu" se vypouští spojka i podmět věty vedlejší a určité sloveso se mění v infinitiv s "zu" (týká se pouze vět vedlejších v přítomnosti a budoucnosti).

Po slovesech "sagen, erzählen, schreiben, lesen, sehen, hören" a některých dalších není náhrada věty s "dass" infinitivní vazbou s "zu" možná.

Sie sagen dass sie jetzt keine Zeit haben.

Sieht er nicht, dass er es nicht machen kann?

Vedlejší věty se spojkou "aby"

Er will, dass wir ihm helfen.   Chce, abychom mu pomohli.

Was will er?

Sie bat mich, dass ich bald zurückkomme.   Prosila mne, abych se brzy vrátil.

Worum bat sie dich?

Sie muss ihm helfen, damit er es schafft.   Musí mu pomoci, aby to stihl.

Warum muss sie ihm helfen?

Sie erklärt es noch einmal, damit alle es verstehen.   Vysvětlí to ještě jednou, aby tomu všichni rozuměli.

Warum erklärt sie es noch einmal?

dass = aby - ve větách předmětných, ptáme se "Co? O co? ..."

damit = aby - ve větách účelových, ptáme se "Proč? Za jakým účelem?"

Ve vedlejších větách se spojkami "dass" (aby) a "damit" se zpravidla používá přítomný čas oznamovacího způsobu (v češtině je podmiňovací způsob přítomný).

Věty časové

Spojky "wenn" a "als"

Wenn (když) se užívá pro děj přítomný, budoucí a pro minulý děj, který se opakoval.

Als (když)  se užívá pouze pro děj minulý, který se stal jednou.

Wenn ich zur Prüfung gehe, bin ich immer nervös.

Wenn er bei uns war, erzählte er immer Witze.

Wenn ich bei euch esse, schmeckt es mir immer.

Als er gestern bei uns war, sagte er gar nichts.

Časové věty jsou dalším typem vět vedlejších. V časových větách se spojkou "wenn", která vyjadřuje budoucnost, se užívá přítomný čas. Budoucí čas může být ve větě hlavní.

Spojky "bis" a "wenn"

bis = až, dokud ne-

wenn = až, když

Ich werde hier so lange warten, bis du kommst.   Počkám tu, dokud nepřijdeš (až přijdeš).

Wenn du kommst, werden wir in die Stadt gehen.   Až přijdeš, půjdeme do města.

Spojkou "bis" se označuje trvání děje do určité doby. Spojkou "wenn" označujeme okamžik děje. Po spojce "bis" stojí sloveso v kladném tvaru.

Další časové spojky

Sobald er zurückkommt, brechen wir auf.   Jakmile se vrátí, vyrazíme.

Seit(dem) er an der Uni studiert, treibt er keinen Sport mehr.   Od té doby, co studuje na univerzitě, už nesportuje.

Bevor / Ehe wir hinfahren, müssen wir für sie Geschenke kaufen.   Dříve než tam pojedeme, musíme jim koupit nějaké dárky.

Spojka "ehe" se používá ve stejném významu jako spojka "bevor".

Während er frühstückte, las sie die Zeitung.   Zatímco on snídal, ona četla noviny.

Solange es schöon ist, bleiben wir im Gebirge.   Dokud bude hezky, zůstaneme na horách.

Sooft er in Prag ist, besucht er mich.   Kdykoli je v Praze, navštíví mě.

Věty vztažné

Vztažné věty bývají uváděny zájmeny "der, die, das", které se s výjimkou 2. pádu obou čísel a 3. pádu množného čísla skloňují jako člen určitý. Vztažné věty mají pořádek slov věty vedlejší. Často bývají vsunuty do hlavní věty a jsou odděleny čárkami.

mužský rod	ženský rod	střední rod	množné číslo
der (který)	die (která)	das (které)	die (kteří, které, která)
dessen	deren	dessen	deren
dem	der	dem	denen
den	die	das	die

Das ist mein Freund, dessen Vater in Bern arbeitete.

Die Freundin, mit der ich studierte, wohnt jetzt in Brno.

Die Studenten, mit denen ich in Bonn war, können alle gut Deutsch.

U podmětných vztažných vět je podmět vyjádřen vztažným zájmenem.

Die Frau, die dort steht, ist meine Mutter.

Po vztažných zájmenech v 2. pádě následuje podstatné jméno bez členu.

Das ist Herr Müller, dessen Sohn mit mir arbeitet.

Pořádek slov ve větě hlavní po větě vedlejší

Pokud stojí v podřadícím souvětí vedlejší věta na prvním místě, musí hlavní věta začínat určitým slovesem a na druhém místě stojí podmět (nepřímý pořádek slov).

Weil er jetzt studiert, hat er wenig Zeit.

Wenn Sie Zahnschmerzen haben, müssen Sie zum Zahnarzt gehen.

Wenn ich in Prag bin, werde ich dich besuchen.

Spojka "wenn" (když, až) je další spojkou podřadící. Následuje po ní přítomný čas i ve významu budoucím.

Nepřímé otázky

Nepřímé otázky bývají uvozeny tázacími zájmeny nebo spojkou "ob" (zda, jestli). Řadí se k větám vedlejším, určité sloveso stojí vždy na konci věty (větný rámec).

Přímá otázka	Nepřímá otázka
Wie spät ist es?	Wissen Sie, wie spät es ist?
Wo wohnt er?	Sagen Sie mir, wo er wohnt.
Warum kommt sie nicht?	Können Sie mir sagen, warum sie nicht kommt?
In welchem Haus wohnst du?	Zeig mir, in welchem Haus du wohnst!
Bei wem wohnt sie?	Weißt du nicht, bei wem sie wohnt?
Wohnt sie hier?	Wissen Sie nicht, ob sie hier wohnt?

Bezespojkové věty

Po slovesech "sagen, meinen, glauben" apod. je v němčině možné přiřadit další větu beze spojky. V tom případě se používá slovosled samostatné oznamovací věty. Uvozující věta však musí být kladná.

Sie meinen, ich bin noch zu jung.

Ich glaube, er kommt balt.

Er sagt, er studiert Geschichte.