Předpony někdy odlučitelné

Předpony durch-, über-, unter-, um- a wieder- jsou odlučitelné jen tehdy, jsou-li přízvučné.

unter/bringen

Wo bringen wir sie unter?   Kde je ubytujeme?

Wo habt ihr sie untergebracht?

sich unterhalten.

Unterhalten Sie sich gut!   Bavte se dobře!

Wie haben Sie sich dort unterhalten?

sich wieder/sehen

Wann sehen wir uns wieder?   Kdy se zase uvidíme?

Wir haben uns nach 5 Jahren wiedergesehen.

wiederholen

Ich wiederhole es schon zum zweiten Mal.   Opakuji to již podruhé.

Ich habe es schon zweimal wiederholt.

Slovesa s předponou neodlučitelnou:

überblicken, überlegen, übernachten, überraschen, überreden, übersetzen, übertreiben, unterhalten, unternehmen, unterrichten, unterschreiben, wiederholen

Slovesa s předponou odlučitelnou:

durch/fallen, unter/bringen, um/kehren, um/tauschen, um/ziehen, wieder/sehen

Perfektum (minulý čas) slabých (nepravidelných) sloves

Perfektum slabých sloves se tvoří:

přítomný čas pomocných sloves   +   příčestí minulé

haben / sein   +   ge- (e)t

Příčestí minulé se tvoří od slovesného kmene předponou ge- a příponou -t nebo -et (u sloves, jejichž kmen končí na -t nebo -d). Pomocné sloveso "sein" se užívá zpravidla u podmětných sloves, která vyjadřují pohyb nebo změnu stavu. Ze slabých sloves jsou to např. "reisen" a "wandern".

Haben Sie mich gesucht?

Sie hat mich geantwortet.

Wir sind viel gereist.

U sloves s odlučitelnou předponou se ge- vkládá mezi předponu a kmen slovesa.

Sie sind gestern abgereist.

Wo hat sie eingekauft?

Předponu ge- u příčestí nemají slovesa s neodlučitelnou předponou, se dvěma předponami a slovesa končící na -ieren.

Wer hat sie begleitet?

Sie hat sich nicht vorbereitet.

Hat er sich dafür interessiert?

Příčestí minulé stojí v hlavní větě na konci, ve větě vedlejší na předposledním místě, tj. před určitým tvarem pomocného slovesa.

Ich habe leider nicht aufgepasst.

Ich weiß, dass Sie nicht aufgepasst haben.

Je-li ve větě více sloves se stejným pomocným slovesem, lze pomocné sloveso vynechat.

Sie hat viel genäht und gestrickt.

Užití perfekta

Perfektum se používá zejména v rozhovoru. U způsobových a pmocných sloves se však i v rozhovoru užívá zpravidla préterita.

Warum hast du uns nicht besucht?

Ich konnte nicht, ich hatte keine Zeit.

Préteritum (souminulý čas) slabých (pravidelných) sloves

Němčina má pro vyjádření minulosti tři časy: préteritum (souminulý čas), perfektum (minulý čas) a plusquamperfektum (předminulý čas). V češtině odpovídají všechny tyto tři časy našemu jedinému minulému času.

Ke slovesnému kmeni se přidávají koncovky (pravý sloupec je pro slovesa, jejichž slovesný kmen končí na -t nebo -d):

ich	sagte	begleitete
du	sagtest	begleitetest
er, sie, es	sagte	begleitete
wir	sagten	begleiteten
ihr	sagtet	begleitetet
sie, Sie	sagten	begleiteten

1. a 3. osoba jednotného čísla jsou shodné

Er sagte es ihnen nicht.   Neřekl jim to.

Sie begleiteten uns nach Hause.   Doprovodili nás domů.

Er legte die Prüfung gestern ab.   Složil tu zkoušku včera.

Vazby sloves

Předložkové vazby

DAT = Dativ (3. p.)

AKK = Akkusativ (4. p.)

jm = jemandem

antworten auf AKK	odpovídat na
arbeiten an DAT	pracovat na
aufpassen auf AKK	dávat pozor
bestehen in DAT	spočívat v
bitten um	prosit o
danken für	děkovat za
sich bedanken für AKK bei jm	poděkovat komu za co
sich entschuldigen für AKK bei jm	omluvit se komu za co
erzählen von / über AKK	vyprávět o
fragen AKK nach	ptát se koho na
sich freuen auf AKK	těšit se na
sich freuen über AKK	těsit se z  mít radost z
gehen um	jít o
helfen bei	pomoci s / při
hoffen auf AKK	doufat v
hören von / über AKK	slyšet o
sich interessieren für	zajímat se o
klagen über AKK	stěžovat si na
nachdenken über AKK	přemýšlet o
lesen von / über AKK	číst o
schreiben von / über AKK	psát o
sparen für	(u)šetřit na co
sparen an DAT	(u)šetřit na čem
sprechen von / über AKK	mluvit o
teilnehmen an DAT	(z)účastnit se čeho
sich unterhalten über AKK	bavit se o
warten auf AKK	čekat na

Bezpředložkové vazby

anrufen AKK	(za)telefonovat komu
sich ansehen AKK	podívat se na  prohlédnout si
glauben AKK	věřit čemu
heiraten AKK	ženit se  vdávat se za
holen AKK	dojít pro
kennen lernen AKK	seznámit se s  poznat
vergessen AKK	zapomenout na
verstehen AKK	rozumět komu, čemu

Přísudkové sloveso po číslovkách

Na rozdíl od češtiny stojí v němčině, pokud je podmětem číslovka vyšší než jedna, přísudkové sloveso vždy v množném čísle.

Hier sind fünf Kinder.

In Prag studieren viele Studenten.

Dort stehen einige Stühle.

Zvratná slovesa

sich setzen

ich	setze mich
du	setzt dich	Setz dich!
er, sie, es	setzt sich
wir	setzen uns	Setzen wir uns!
ihr	setzt euch	Setzt euch!
sie, Sie	setzen sich	Setzen Sie sich!

sich (etwas) waschen

ich	wasche mir	die Hände
du	wäschst dir	die Hände	Wasch(e) dir die Hände!
er, sie, es	wäscht sich	die Hände
wir	waschen uns	die Hände	Waschen wir uns die Hände!
ihr	wascht euch	die Hände	Wascht euch die Hände!
sie, Sie	waschen sich	die Hände	Waschen Sie sich die Hände!

V němčině je méně zvratných sloves než v češtině (lernen učit se, fragen ptát se, heißen jmenovat se, spielen hrát si, baden koupat se atd.). U německých zvratných sloves se zájmena "sich" pooužívá pouze v 3. osobě obou čísel, v ostatních pádech se vyjadřuje zvratnost osobním zájmenem ve 3. nebo 4. pádě. 3. pád osobních zájmen je u zvratných sloves, které mají ještě jiný (bezpředložkový) předmět ve 4. pádě.

Ich wasche mich.  Myji se.

Ich wasche mir die Hände.   Myji si ruce.

Neodlučitelné a odlučitelné předpony

Er besucht uns morgen.

Was empfehlen Sie mir?

Wann legt sie die Prüfung ab?

Sie will sie nächste Woche ablegen.

Fahren Sie doch mit!

Er sagt, dass er nicht mitfährt.

V němčině existují předpony dvojího druhu.

Neodlučitelné předpony

be-, ge-, emp-, ent-, er-, ver-, zer-

Tyto předpony jsou nepřízvučné a nikdy se od základního slovesa neoddělují.

Odlučitelné předpony

ab-, an-, auf-, aus-, bei-, ein-, mit-, nach-, vor-, zu-, zusammen-, züruck- a další

Odlučitelné předpony jsou vždy přízvučné a v určitých slovesných tvarech se oddělují od slovesa a kladou se na konec věty. Spolu s určitým slovesným tvarem tvoří tzv. větný rámec. Neodlučují se v infinitivu a ve vedlejší větě, kde stojí určité sloveso na konci věty.

Kromě předpon, které jsou jednoznačně buď odlučitelné nebo neodlučitelné, existují v němčině i další předpony (např. durch-, über-, unter-,), které se odlučují, jsou-li přízvučné, a neodlučují se, jsou-li nepřízvučné (např. übersetzen → du übersetzt).

Vícenásobný podmět

Předchází-li sloveso vícenásobnému podmětu, je v němčině sloveso v množném čísle.

Vor allem gefallen mir das Stadtzentrum und der Hradschin.

Dort sind Christian und Martin.

Silná (nepravidelná) slovesa v přítomnosti

Er fährt nach Berlin.

Er läuft zur Straßenbahn.

Sie spricht von ihm.

Vergiss das Buch nicht!

Was liest du jetzt?

U silných sloves dochází v některých osobách ke změně kmenové samohlásky. U sloves s kmenovou samohláskou -a- nebo -au- dochází ke změně pouze v 2. a 3. osobě jednotného čísla.

fahren - a → ä

du fährst, er fährt

laufen - au → äu

du läufst, er läuft

U sloves s kmenovým -e- dochází ke změně rovněž v 2. a 3. osobě jednotného čísla oznamovacího způsobu a navíc v 2. osobě jednotného čísla rozkazovacího způsobu.

sehen - e → ie

du siehst, er sieht, Sieh!

sprechen - e → i

du sprichst, er spricht, Sprich!

U některých sloves dochází i k dalším změnám:

nehmen → du nimmst

Časování pravidelných sloves v přítomném čase

ich mache	dělám
du machst	děláš
er macht	dělá
sie macht	dělá
es macht	dělá
wir machen	děláme
ihr macht	děláte
sie machen	dělají
Sie machen	děláte

Infinitiv slovesa končí převážně na -en, jen v málo případech na -n. Slovesný kmen získáme odtržením koncovky. Končí-li kmen na -t (begleit-) nebo -d, vsouvá se pro snazší výslovnost mezi kmen a koncovku hláske -e-, tj. v 2. a 3. osobě jednotného čísla a ve 2. osobě množného čísla: du begleitest, er begleitet, ihr begleitet.

U sloves, kde končí kmen na sykavku (heiß-), se přidává v 2. osobě jednotného čísla pouze koncovka -t. 2. a 3. osoba jednotného čísla pak mají shodný tvar: du heißt, er heißt.