Neodlučitelné a odlučitelné předpony

Er besucht uns morgen.

Was empfehlen Sie mir?

Wann legt sie die Prüfung ab?

Sie will sie nächste Woche ablegen.

Fahren Sie doch mit!

Er sagt, dass er nicht mitfährt.

V němčině existují předpony dvojího druhu.

Neodlučitelné předpony

be-, ge-, emp-, ent-, er-, ver-, zer-

Tyto předpony jsou nepřízvučné a nikdy se od základního slovesa neoddělují.

Odlučitelné předpony

ab-, an-, auf-, aus-, bei-, ein-, mit-, nach-, vor-, zu-, zusammen-, züruck- a další

Odlučitelné předpony jsou vždy přízvučné a v určitých slovesných tvarech se oddělují od slovesa a kladou se na konec věty. Spolu s určitým slovesným tvarem tvoří tzv. větný rámec. Neodlučují se v infinitivu a ve vedlejší větě, kde stojí určité sloveso na konci věty.

Kromě předpon, které jsou jednoznačně buď odlučitelné nebo neodlučitelné, existují v němčině i další předpony (např. durch-, über-, unter-,), které se odlučují, jsou-li přízvučné, a neodlučují se, jsou-li nepřízvučné (např. übersetzen → du übersetzt).