Způsobové věty s "ohne zu" ("ohne dass")

Infinitivní vazby "ohne zu" (aniž by) se užívá, má-li hlavní i vedlejší věta stejný podmět.

Sie machte es(,) ohne ein Wort zu sagen.   Udělala to, aniž řekla slovo.

Er ging zur Arbeit(,) ohne gefrühstückt zu haben.   Šel do práce, aniž se nasnídal.

Při různých podmětech v hlavní a vedlejší větě se používá podřadící spojky "ohne dass" = aniž (by).

Er kaufte ein Auto, ohne dass es seine Frau wusste.   Koupil auto, aniž to jeho žena věděla.

Spojka "ohne zu" ("ohne dass") má záporný význam, věta za ní je kladná.

Minulý infinitiv

Minulý infinitiv se tvoří

příčestí minulé významového slovesa + haben / sein

gesagt haben, gefahren sein

Vyjádření domněnky v minulosti

Způsobová slovesa mají vedle svých základních významů ještě další významy. Sloveso "müssen" vyjadřuje téměř jistou pravděpodobnost (určitě), "sollen" cizí mínění (prý), "können a werden" nejistou pravděpodobnost (možná, asi), "mögen" možnost nebo nejistotu (asi, snad). Domněnku, možnost nebo pravděpodobnost v minulosti vyjadřujeme způsobovým slovesem v přítomnosti a infinitivem minulým významového slovesa.

Es muss in der Nacht geregnet haben.   V noci určitě pršelo.

Er soll hier gearbeitet haben.   Prý zde pracoval.

Sie wird wohl ausgegangen sein.   Patrně si vyšla / vyrazila.

Es kann auch anders gewesen sein.   Možná to bylo jinak.

Wer mag es ihm gesagt haben?   Kdo mu to asi řekl?

Zkracování předmětných vět minulým infinitivem

Předchází-li čas věty vedlejší času věty hlavní, zkracuje se předmětná věta se spojkou "dass" minulým infinitivem.

Er bedauert, dass er dort nicht geblieben ist.

Er bedauert(,) dort nicht geblieben zu sein.

Lituje, že tam nezůstal.

Ich meine, dass ich ihn schon einmal gesehen habe.

Ich meine(,) ihn schon einmal gesehen zu haben.

Myslím, že jsem ho už někdy viděl.

Es freut mich, dass ich ihn kennen gelernt habe.

Es freut mich(,) ihn kennen gelernt zu haben.

Těší mě, že jsem ho poznal.

Infinitivní vazby se "statt + zu"

Infinitivní vazby "statt + zu" (místo aby) se užívá, mají-li věta hlavní i vedlejší stejný podmět.

Sie schläft(,) statt zur Schule zu gehen.   Spí, místo aby šla do školy.

Statt sich zu entschuldigen(,) war er noch böse.   Místo aby se omluvil, ještě se zlobil.

Při různých podmětech v hlavní a vedlejší větě se užívá podřadící spojky "statt dass" (místo aby).

Statt dass der Chef das Problem löst, muss es der Sachbearbeiter machen.

Místo aby ten problém vyřešil šéf, musí to udělat referent.

Příčestí přítomné

Příčestí přítomné tvoříme přidáním koncovky "d" k infinitivu.

auf der folgenden Seite     na následující stránce

die wartenden Gäste     čekající hosté

eine überraschende Frage     překvapivá otázka

Nejčastěji se používá v přívlastku, kde se skloňuje stejně jako přídavné jméno. Má činný význam a v češtině mu většinou odpovídá přídavné jméno slovesné: wartende Gäste - čekající hosté, eine liegende Patientin - ležící pacientka; případně přídavné jméno: ein bedeutendes Ereignis - významná událost.

Rozlišujte:

der schreibende Student     píšící student

die geschriebene Aufgabe     napsaný úkol

Infinitiv trpného rodu

Trpný infinitiv se tvoří:

příšestí minulé + infinitiv slovesa "werden"

Das Haus muss verkauft werden.   Dům musí být prodán.

Bis wann sollen die Briefe geschrieben werden?   Do kdy mají být ty dopisy napsány?

Die Fehler konnten noch korrigiert werden.   Chyby mohly být ještě opraveny.

Pozor na postavení trpného infinitivu ve větě vedlejší.

Ich weiß nicht genau, wann die Brücke gebaut werden soll.

Nevím přesně, kdy má být ten most postaven.

Infinitiv závislý na slovesu

Infinitiv závislý na významovém slovesu

Er beginnt Englisch zu lernen.

Vergiss nicht das Fenster aufzumachen!

Es lohnt sich nicht mehr hinzufahren.

Sie brauchen es nicht zu sagen.

Ale:

Wir wollen danach fragen.

Ich sehe ihn kommen.

Er lässt sich alles gefallen.

Částice "zu" se přidává k infinitivu, pokud je závislý na jiném významovém slovesu. Píše se zvlášť, pouze u sloves s odlučitelnou předponou se vkládá mezi předponu a základní sloveso. Po způsobových slovesech, po slovesech vyjadřujících pohyb (fahren, laufen, gehen, kommen), po slovesech vnímání (sehen, hören) a po některých dalších slovesech (bleiben, lassen, schicken) následuje prostý infinitiv bez částice "zu". Po některých slovesech, jako "helfen, lernen, lehren", užití částice "zu" kolísá. Je-li závislý infinitiv rozvitější, stojí u něho částice "zu".

Er hilft ihr einkaufen.

Er hilft ihr Weinachtsgeschenke einzukaufen.

Pokud by mohlo dojít k nedorozumění, oddělujeme infinitiv s "zu" čárkou.

Er rät, ihm zu helfen.

Er rät ihm, zu helfen.

U závislého infinitivu (zvláště rozvitého) dochází zpravidla k porušování větného rámce, tzn. že infinitiv s "zu" stojí až za základní větou.

Er fängt an Deutsch zu lernen.

Er hat angefangen Deutsch zu lernen.

Er saft, dass er angefangen hat Deutsch zu lernen.

Infinitiv závislý na slovesech "haben" a "sein"

Die Sache ist nicht zu bekommen.

Das Problem ist noch zu lösen.

Wir haben viel zu tun.

Er hat dieses Problem zu lösen.

Wir haben noch zwei Übungen zu schreiben.

Vazby slovesa "sein + infinitiv s zu" a "haben + infinitiv s zu" vyjadřují možnost, nutnost nebo povinnost. Ve vazbě "sein + infinitiv s zu" není nositel děje konkrétně označen, zatímco ve vazbě "haben + infinitiv s zu" konkrétně označen je.

Der Brief ist noch zu schreiben.   Ten dopis je třeba ještě napsat.

Du hast den Brief zu schreiben.   Ty musíš ten dopis napsat.

Závislý infinitiv (na podstatném a přídavném jménu)

Sie hat die Möglichkeit(,) nach Deutschland zu fahren.

Es ist notwendig, es ihm zu sagen.

K infinitivu, který je závislý na podstatném nebo přídavném jménu, se v němčině přidává částice "zu".

Es war unangenehm, so früh aufzustehen.

U sloves s odlučitelnou předponou se částice "zu" vkládá mezi odlučitelnou předponu a slovesný kmen.

Hast du Zeit(,) es dir anzuhören?

U zvratných sloves se zvratné zájmeno shoduje s podmětem věty, na které je infinitiv závislý.

Hast du Lust(,) mit uns ins Kino zu gehen?

Pro přehlednost lze zejména delší rozvité infinitivy oddělovat čárkou. Je-li ve větě, na které je rozvitý infinitiv závislý, zájmeno "es", čárka se uvádí.

Zpodstatnělý infinitiv

Zpodstatnělý infinitiv je vždy středního rodu a nemá obvykle množné číslo.

Das Lernen macht mir Spaß.

lernen → s Lernen, s, 0