Zobrazují se příspěvky se štítkemZpůsobová slovesa. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemZpůsobová slovesa. Zobrazit všechny příspěvky

28 června, 2020

Konjunktiv I způsobových sloves

 dürfen
 smět
 können
 moci, umět 
 mögen
 chtít,   mít rád
 müssen
 muset
 sollen
 mít  povinnost
 wollen
 chtít
 wissen
 vědět
 ich dürfe könne möge müsse solle wolle wisse
 du dürfest könnest mögest müssest sollest wollest wissest
 er, sie, es  dürfe könne möge müsse solle wolle wisse
 wir dürfen können mögen müssen sollen wollen wissen
 ihr dürfet könnet möget müsset sollet wollet wisset
 sie, Sie dürfen können mögen müssen sollen wollen wissen

22 června, 2020

Konjunktiv II způsobových sloves

 dürfen
 smět
 können
 moci, umět 
 mögen
 chtít,   mít rád
 müssen
 muset
 sollen
 mít  povinnost
 wollen
 chtít
 wissen
 vědět
 ich dürfte könnte möchte müsste sollte wollte wüsste
 du dürftest könntest möchtest müsstest solltest wolltest wüsstest
 er, sie, es  dürfte könnte möchte müsste sollte wollte wüsste
 wir dürften könnten möchten müssten sollten wollten wüssten
 ihr dürftet könntet möchtet müsstet solltet wolltet wüsstet
 sie, Sie dürften könnten möchten müssten sollten wollten wüssten

Přehlásku nemají slovesa sollen a wollen. Tvarů "ich wollte, du wolltest, ..." se užívá v podmiňovacím způsobu jen výjimečně a nahrazují se tvary "ich möchte, du möchtest, ...".

16 června, 2020

Perfektum způsobových sloves

 dürfen ich habe gedurft  
 können ich habe gekonnt
 mögen ich habe gemocht 
 müssen ich habe gemusst
 sollen ich habe gesollt
 wollen ich habe gewollt
 wissen ich habe gewusst


Hat sie dich besucht? Sie hat leider nicht gekonnt.
Niemand hat ihn gemocht.
Er hat immer alles genau gewusst.

U způsobových sloves se používá pomocné sloveso "haben". Ve tvarech příčestí minulého dochází u některých způsobových sloves a u slovesa "wissen" ke stejným změnám jako v préteritu.


Vyskytne-li se ve větě způsobové sloveso spolu s významovým slovesem, je způsobové sloveso v infinitivu. Jedná se o tzv. vazbu dvou infinitivů.

Sie hat leider nicht kommen können.
Er hat es nicht sagen wollen.

Préteritum způsobových sloves

 dürfen
 smět
 können
 moci, umět 
 mögen
 chtít,   mít rád
 müssen
 muset
 sollen
 mít  povinnost
 wollen
 chtít
 wissen
 vědět
 ich durfte konnte mochte musste sollte wollte wusste
 du durftest konntest mochtest musstest solltest wolltest wusstest
 er, sie, es  durfte konnte mochte musste sollte wollte wusste
 wir durften konnten mochten mussten sollten wollten wussten
 ihr durftet konntet mochtet musstet solltet wolltet wusstet
 sie, Sie durften konnten mochten mussten sollten wollten wussten

Způsobová slovesa a sloveso "wissen" tvoří préteritum stejnými příponami jako slabá (pravidelná) slovesa. Slovesa "müssen, können, dürfen" ztrácejí přehlásku, kterou mají v infinitivu. U slovesa "wissen" se mění kmenová samohláska. Sloveso "mögen" se používá v préteritu jen zřídka.

Wir konnten wirklich nicht kommen.   Opravdu jsme nemohli přijít.
Er sollte es dir erklären.   Měl ti to vysvětlit.
Danach durfte ich nicht fragen.   Na to jsem se nesměl ptát.
Da wusstest doch davon.   Ty jsi o tom přece věděl.

09 června, 2020

Způsobová slovesa

 dürfen
 smět
 können
 moci, umět 
 mögen
 chtít,   mít rád
 müssen
 muset
 sollen
 mít  povinnost
 wollen
 chtít
 wissen
 vědět
 ich darf kann mag muss soll will weiß
 du darfst kannst magst musst sollst willst weißt
 er, sie, es  darf kann mag muss soll will weiß
 wir dürfen können mögen müssen sollen wollen wissen
 ihr dürft könnt mögt müsst sollt wollt wisst
 sie, Sie dürfen können mögen müssen sollen wollen wissen

Způsobová slovesa bývají zpravidla doplněna infinitivem významového slovesa. Infinitiv stojí vždy na konci věty a tvoří s určitým tvarem způsobového slovesa tzv. větný rámec.
Sie muss es auch noch machen.
Darf ich Ihnen meine Familie vorstellen?


V němčině se na rozdíl od češtiny používá v případě, kdy žádáme o dovolení, většinou sloveso "dürfen".
Darf ich stören?
Darf ich Ihnen Kaffee anbieten?

U slovesa "mögen" se v praxi častěji než tvarů přítomného času (ich mag, du magst, ...) používá, pokud si něco přeji, tvarů konjunktivu préterita "ich möchte, du möchtest" atd.