Souvětí srovnávací

als ob     jako by

Er tut / tat so, als ob er der Klügste von allen wäre. (..., als ob er der Klügste von allen ist.)

Dělá / Dělal, jako by byl nejchytřejší ze všech.

Er tut / tat so, als ob er nichts gekauft hätte. (..., als ob er nichts gekauft hat.)

Dělá / Dělal, jako by nebyl nic koupil.

Ve vedlejší větě srovnávacího souvětí se místo oznamovacího způsobu příslušného času užívá spíše konjunktivních tvarů, a to pro přítomnost konjunktiv préterita nebo opis s "würde" a pro minulost konjunktiv plusquamperfekta.

Vypustí-li se část spojky "ob", následuje po "als" určitý slovesný tvar.

Es scheint, als ob er es ahnen würde.

Es scheint, als würde er es ahnen.

Es scheint, als ob er es geahnt hätte.

Es scheint, als hätte er es geahnt.

Zdá se, jako by to tušil. / Zdá se, jako by to byl tušil.

Souvětí účinkové

zu ..., als dass

příliš ..., než aby

Heute ist es zu kalt, als dass wir baden könnten. (..., als dass wir baden können.)

Dnes je příliš chladno, než abychom se mohli koupat.

Gestern war es zu kalt, als dass wir hätten baden können. (..., als dass wir baden konnten).

Včera bylo příliš chladno, než abychom se byli mohli koupat.

Ve vedlejší větě účinkového souvětí se místo oznamovacího způsobu příslušného času užívá obvykle konjunktiv préterita nebo opis s "würde" pro děj probíhající v přítomnosti a konjunktiv plusquamperfekta pro děj probíhající v minulosti.

Má-li hlavní a vedlejší věta stejný podmět, používá se infinitivní vazby s "um ... zu" pro přítomný i minulý čas.

Er hat / hatte zu wenig Geld(,) als dass er es sich kaufen könnte.

Er hat / hatte zu wenig Geld(,) als dass er es sich hätte kaufen können.

= Er hat / hatte zu wenig Geld(,) um es sich kaufen zu können.

Rozvitý přívlastek

Rozvitý přívlastek je charakteristický pro písemný (zejména odborný) projev. Je uveden zpravidla členem, zájmenem nebo číslovkou, následuje rozvitý přívlastek (s přídavným jménem nebo příčestím na posledním místě) a teprve pak podstatné jméno, ke kterému se přívlastek vztahuje. V češtině je rozvitý přívlastek naopak uváděn většinou až za podstatným jménem.

die an Teichen, Wäldern, Burgern, und Schlössern reiche Landschaft

krajina bohatá na rybníky, lesy, hrady a zámky

diese von Touristen vor allem im Sommer aufgesuchte Gegend

tato oblast vyhledávaná (která je vyhledávána) turisty především v létě

viele sich für Kunstdenkmäler interessierende Touristen

mnozí turisté zajímající se (kteří se zajímají) o umělecké památky

Pro překlad vazby s rozvitým přívlastkem lze doporučit tento postup:

die an Teichen, Wäldern, Burgern, und Schlössern reiche Landschaft

1. die .... Landschaft

krajina

2. die ... reiche Landschaft

krajiná bohatá na (která je bohatá na)

3. die an Teichen, Wäldern, Burgern, und Schlössern reiche Landschaft

krajina (která je) bohatá na rybníky, lesy, hrady a zámky

Věty časové

Spojky "wenn" a "als"

Wenn (když) se užívá pro děj přítomný, budoucí a pro minulý děj, který se opakoval.

Als (když)  se užívá pouze pro děj minulý, který se stal jednou.

Wenn ich zur Prüfung gehe, bin ich immer nervös.

Wenn er bei uns war, erzählte er immer Witze.

Wenn ich bei euch esse, schmeckt es mir immer.

Als er gestern bei uns war, sagte er gar nichts.

Časové věty jsou dalším typem vět vedlejších. V časových větách se spojkou "wenn", která vyjadřuje budoucnost, se užívá přítomný čas. Budoucí čas může být ve větě hlavní.

Spojky "bis" a "wenn"

bis = až, dokud ne-

wenn = až, když

Ich werde hier so lange warten, bis du kommst.   Počkám tu, dokud nepřijdeš (až přijdeš).

Wenn du kommst, werden wir in die Stadt gehen.   Až přijdeš, půjdeme do města.

Spojkou "bis" se označuje trvání děje do určité doby. Spojkou "wenn" označujeme okamžik děje. Po spojce "bis" stojí sloveso v kladném tvaru.

Další časové spojky

Sobald er zurückkommt, brechen wir auf.   Jakmile se vrátí, vyrazíme.

Seit(dem) er an der Uni studiert, treibt er keinen Sport mehr.   Od té doby, co studuje na univerzitě, už nesportuje.

Bevor / Ehe wir hinfahren, müssen wir für sie Geschenke kaufen.   Dříve než tam pojedeme, musíme jim koupit nějaké dárky.

Spojka "ehe" se používá ve stejném významu jako spojka "bevor".

Während er frühstückte, las sie die Zeitung.   Zatímco on snídal, ona četla noviny.

Solange es schöon ist, bleiben wir im Gebirge.   Dokud bude hezky, zůstaneme na horách.

Sooft er in Prag ist, besucht er mich.   Kdykoli je v Praze, navštíví mě.

Věty vztažné

Vztažné věty bývají uváděny zájmeny "der, die, das", které se s výjimkou 2. pádu obou čísel a 3. pádu množného čísla skloňují jako člen určitý. Vztažné věty mají pořádek slov věty vedlejší. Často bývají vsunuty do hlavní věty a jsou odděleny čárkami.

mužský rod	ženský rod	střední rod	množné číslo
der (který)	die (která)	das (které)	die (kteří, které, která)
dessen	deren	dessen	deren
dem	der	dem	denen
den	die	das	die

Das ist mein Freund, dessen Vater in Bern arbeitete.

Die Freundin, mit der ich studierte, wohnt jetzt in Brno.

Die Studenten, mit denen ich in Bonn war, können alle gut Deutsch.

U podmětných vztažných vět je podmět vyjádřen vztažným zájmenem.

Die Frau, die dort steht, ist meine Mutter.

Po vztažných zájmenech v 2. pádě následuje podstatné jméno bez členu.

Das ist Herr Müller, dessen Sohn mit mir arbeitet.

Pořádek slov ve větě hlavní po větě vedlejší

Pokud stojí v podřadícím souvětí vedlejší věta na prvním místě, musí hlavní věta začínat určitým slovesem a na druhém místě stojí podmět (nepřímý pořádek slov).

Weil er jetzt studiert, hat er wenig Zeit.

Wenn Sie Zahnschmerzen haben, müssen Sie zum Zahnarzt gehen.

Wenn ich in Prag bin, werde ich dich besuchen.

Spojka "wenn" (když, až) je další spojkou podřadící. Následuje po ní přítomný čas i ve významu budoucím.

Nepřímé otázky

Nepřímé otázky bývají uvozeny tázacími zájmeny nebo spojkou "ob" (zda, jestli). Řadí se k větám vedlejším, určité sloveso stojí vždy na konci věty (větný rámec).

Přímá otázka	Nepřímá otázka
Wie spät ist es?	Wissen Sie, wie spät es ist?
Wo wohnt er?	Sagen Sie mir, wo er wohnt.
Warum kommt sie nicht?	Können Sie mir sagen, warum sie nicht kommt?
In welchem Haus wohnst du?	Zeig mir, in welchem Haus du wohnst!
Bei wem wohnt sie?	Weißt du nicht, bei wem sie wohnt?
Wohnt sie hier?	Wissen Sie nicht, ob sie hier wohnt?

Vícenásobný podmět

Předchází-li sloveso vícenásobnému podmětu, je v němčině sloveso v množném čísle.

Vor allem gefallen mir das Stadtzentrum und der Hradschin.

Dort sind Christian und Martin.

Neurčitý podmět MAN a ES

Neurčitý osobní podmět "man" se do češtiny překládá nejčastěji zvratným slovesem, 1. nebo 3. osobou množného čísla (my, oni), případně jako človek, lidé. Po "man" následuje vždy sloveso ve 3. osobě jednotného čísla.

Man wartet nicht gern. Člověk nečeká rád. Nečekáme rádi.

Wie sagt man es auf Deutsch? Jak se to řekne německy?

V neosobních vazbách se používá neurčitý podmět "es". Do češtiny se obvykle nepřekládá.

Es klappt nicht immer. Vždycky to nevyjde.

Jetzt ist es 10 Uhr. Teď je 10 hodin.

Bezespojkové věty

Po slovesech "sagen, meinen, glauben" apod. je v němčině možné přiřadit další větu beze spojky. V tom případě se používá slovosled samostatné oznamovací věty. Uvozující věta však musí být kladná.

Sie meinen, ich bin noch zu jung.

Ich glaube, er kommt balt.

Er sagt, er studiert Geschichte.

Odpověď na zápornou otázku začínající slůvkem "doch"

Kladná odpověď na zápornou otázku se zpravidla uvádí slůvkem "Doch ...".

Glauben Sie es nicht?

Doch, wir glauben es.

Pořádek slov větě

Slovosled v oznamovací větě

Er studiert in Prag.

Eva aus Köln studiert auch in Prag.

In Prag studiert sie Geschichte.

Oznamovací věta může mít přímý nebo nepřímý pořádek slov.

Přímý pořádek

podmět - přísudek (sloveso) - ostatní větné členy

Nepřímý pořádek

Zdůrazněný větný člen - přísudek (sloveso) - ostatní větné členy

Sloveso stojí v německé oznamovací větě vždy jako 2. větný člen.

Slovosled v tázací větě

Was machst du hier?

Sind Sie aus Prag?

V doplňovací otázce (otázka začínající tázacím zájmenem) stojí sloveso rovněž jako 2. větný člen.

Ve zjišťovací otázce (otázka, na kterou je možné odpovědět ano nebo ne) stojí sloveso na začátku věty, pak následuje podmět a teprve za ním ostatní větné členy.

V tzv. řečnické otázce bývá slovosled věty oznamovací.

Du heißt Jan?