Užití konjunktivu plusquamperfekta

V podmínkových větách

Pokud se podmínková věta neuvádí spojkou "wenn" (případně "falls"), stojí na začátku věty určitý slovesný tvar.

Wenn sie das geahnt hätte, wäre sie lieber zu Hause gebliebe.

Kdyby to byla tušila, byla by raději zůstala doma.

Ich wäre auch an die Ostsee gefahren, wenn ich die Gelegenheit dazu gehabt hätte.

Byl bych také jel k Baltskému moři, kdybych k tomu byl měl přiležitost.

Hätten wir alles dem Polizisten gesagt, wäre alles in Ordnung gewesen.

Kdybychom byli všechno řekli policistovi, bylo by bývalo všechno v pořádku.

Je-li ve vedlejší větě vazba dvou infinitivů, nestojí určité sloveso na konci věty, ale před těmito infinitivy.

Wenn ich meine Freundin hätte mitnehmen dürfen, wäre ich sehr glücklich gewesen.

Kdybych byl směl svou přítelkyni vzít s sebou, byl bych býval velmi šťasten.

K narušení větného rámce vedlejší věty dochází nejen u podmínkových vět, ale u všech vedlejších vět, které mají více infinitivů.

Er sagt, dass er seine Freundin hat mitnehmen dürfen.

Říká, ze směl vzít svou přítelkyni s sebou.

Er sagt, dass er seine Freundin wird mitnehmen dürfen.

Říká, že bude moci vzít svou přítelkyni s sebou.

V hlavních větách

1. nereálné přání v minulosti

Wenn ich bloß / nur Glück gehabt hätte!   Kéž bych byl jen měl štěstí!

Hätte ich bloß / nur Glück gehabt!

2. možnost nebo neskutečnost děje, pochybnost nebo váhání

Wäre es nicht möglich gewesen?   Že by to nebylo bývalo možné?

Wäre es doch gelungen?   Že by se to bylo přece jen podařilo?

Konjunktiv plusquamperfekta

Konjunktiv plusquamperfekta se tvoří

ich hätte / ich wäre   +   příčestí minulé významového slovesa

Konjunktivem plusquamperfekta se vyjadřuje podmiňovací způsob v minulosti.

Am liebsten wäre ich nach Hongkong gefahren.   Nejraději bych byl jel do Hongkongu.

Hättest du mich mitgenommen?   Byl bys mě vzal s sebou?

Způsobové sloveso a sloveso "lassen" zůstává v infinitivu, jestliže je ve větě ještě další sloveso.

Ich hätte mitfahren können.   Byl bych mohl jet s tebou.

Hättest du es gewollt?   Byl bys to chtěl?

Ich hätte es kontrollieren lasen.   Já bych to byl nechal zkontrolovat.

Konjunktiv plusquamperfekta se používá také pro vyjádření mírné výtky, že se určitý děj měl či neměl v minulosti uskutečnit: du hättest (nicht) ... sollen / müssen / können.

Du hättest nicht so viel einkaufen sollen.   Neměla jsi tolik nakupovat.

Den Zoll hättest du nicht bezahlen sollen.   To clo jsi neměl platit.

Das hättest du doch wissen müssen.   To jsi přece musel vědět.

Plusquamperfektum

Plusquamperfektum vyjadřuje minulý děj, který předchází jinému ději minulému. Tvoří se podobně jako perfektum, jen pomocné sloveso je v préteritu.

ich hatte / ich war   +   příčestí minulé

Er war vor einer Woche angekommen, aber er besuchte uns erst heute.

Přijel před týdnem, ale navštívil nás teprve dnes.

Nachdem er gefrühstückt hatte, fuhr er zum Flughafen.

Když (poté co) se nasnídal, odjel na letiště.

Plusquamperfekta se užívá vždy po spojce "nachdem", jsou-li v obou větách děje minulé. V hlavní větě pak zpravidla stojí préteritum.

Pro vyjádření předčasnosti lze užít plusquamperfekta i v dalších časových větách, např. se spojkami "als, sobald, seitdem, bevor, kaum". Po spojce "bevor", která vyjadřuje následnost, je předminulý čas ve větě hlavní.

Sobald er es erfuhr / erfahren hatte, reiste er ab.

Jakmile se to doozvěděl, odcestoval.

Als er es erfuhr / erfahren hatte, reiste er ab.

Když se to dozvěděl, odcestoval.

Bevor er abreiste, hatte er sie besucht / besuchte er sie.

Než odcestoval, navštívil ji.

Po spojce "kaum" následuje nepřímý pořádek slov.

Kaum erfuhr er es / hatte er es erfahren, reiste er ab.

Sotva se to dozvěděl, odcestoval.

Následnost v budoucnosti lze vyjádřit pomocí perfekta ve vedlejší větě a přítomného, příp. budoucího času ve větě hlavní.

Nachdem er gefrühstückt hat, fährt er zum Flughafen / wird er zum Flughafen fahren.

Až se nasnídá, pojede na letiště.