Vynechání členu u podstatných jmen

Člen se vynechává:

1. u podstatných jmen v množném čísle, která by vj ednotném čísle měla člen neurčitý
   Ich schreibe einen Brief an Peter.   Ich schreibe Briefe an meine Freunde.
   
   ale:
   Wo ist der Brief von Paul?
   Die Briefe von Paul sind doch hier.
   
   
2. u podstatných jmen označujících
   a) povolání, funkci, národnost (po slovese "sein" a po "als")
   Sie ist Ärztin. / Sie arbeitet als Ärztin.
   Er ist Abteilungschef.
   Sie ist Italienerin.
   
   b) školní předměty
   Wann habt ihr heute Mathematik?
   
   c) názvy jazyků
   Er spricht Englisch und Französisch.
   
   d) druhy sportů
   Er spielt Handball.
   
   e) abstrakta
   Er hatte immer Geduld.
   Sie hat nie Angst.
   
   
3. u podstatných jmen látkových
   a) označujících neurčité množství
   Ich darf nur Tee trinken.
   Hol bitte Brot!
   
   ale:
   Bringen Sie mir einen Kaffee.
   Der Kaffee schmeckt mir nicht.
   
   b) následují-li za podstatnými jmény označujícími míru, hmotnost nebo množství
   ein Stück Kuchen
   ein Kilo Kartoffeln
   drei Tassen Tee
   
   
4. u vlastních jmen a názvů měst, zemí a kontinentů středního rodu
   Ist Peter nicht da?
   Sie wollen nach Paris fahren.
   Sie lebt seit 10 Jahren in Frankreich.
   Diese Briefmarke ist aus Australien.
   
   
5. v titulech a osloveních
   Darf ich Ihnen Doktor Klein vorstellen?
   Kollegin Schwarz, was sagen Sie dazu?
   
   
6. v nápisech a nadpisech
   "Café Corso", Frankfurter Allgemeine Zeitung"
   
   
7. po tázacím zájmenu "wessen"
   Wessen Zeitschriften sind das?
   
   
8. u podstatných jmen, kterým předchází vlastní jméno v 2. pádě
   Karls Tocher
   
   ale:
   die Tochter von Karl
   
   
9. po vztažných zájmenech ve 2. pádě
   der Kollege, dessen Frau ...
   die Kollegen, deren Frauen ...
   
   
10. v ustálených vazbách
    a) bez předložky
    Nehmen Sie doch Platz!
    Haben Sie Lust mitzugehen?
    
    b) s předložkami
    Seit wann ist die Metro in Betrieb?
    Wann kommt er zu Besuch?

Použití členu určitého a neurčitého

Člen určitý

1. Člen určitý mají podstatná jména, která jsou blíže určena
   a) kontextem, tj. mluvilo se o nich už dříve
   Da kommt eine Frau.
   Die Frau kenne ich doch.
   
   b) vedlejší větou
   Die Bücher, die du suchst, liegen doch hier.
   
   
   
2. Člen určitý stojí u podstatných jmen označujících místní jména
   a) jména pohoří, hor, moří, jezer a řek
   die Alpen, der Fichtelberg, das Mittelmeer, der Zürichsee, die Donau
   
   b) jména zemí, která jsou ženského rodu (případně mužského rodu) nebo v množném čísle
   die Slowakei, die Türkei, die Bundesrepublik Deutschland, die Schweiz, die USA (pl.), die Niederlande (pl.)
   
   c) jména měst a zemí rozvitá přívlastkem
   das neue Prag, das Frankreichdes vorigen Jahrhunderts
   
   
   
3. Člen určitý mají podstatná jména, před nimiž stojí řadová číslovka nebo přídavné jméno ve 3. stupni
   Heute ist der zweite Februar.
   
   ale:
   Es ist mein bester Freund.

Člen neurčitý

Člen neurčitý se používá

a) mluví-li se o podstatném jménu poprvné nebo není-li podstatné jméno blíže určeno

Dort steht ein Mann.

Sie hat sich ein neues Kleid gekauft.

b) ve spojení hodnotícího přídavného jména a podstatného jména (zejména po slovese "sein")

Das ist ein interessantes Buch.

ale: Ist das interessante Buch über Prag?

Max hat jetzt eine neue Freundin.

ale: Ist das die neue Freundin von Max?

Skloňování podstatných jmen v jednotném čísle

Rod mužský

1. pád  Nominativ	der Freund	ein Freund
2. pád  Genitiv	des Freund(e)s	eines Freund(e)s
3. pád  Dativ	dem Freund	einem Freund
4. pád  Akkusativ	den Freund	einen Freund

Koncovka -es v 2. pádě se užívá povinně před sykavkami (s, ß, z, tz, tsch, sch, zt). U podstatných jmen zakončených na -er, -el, -en je pouze koncovka -s (des Vaters, des Onkels, des Kuchens). V ostatních případech použití -e- kolísá. Ve slovníku se označuje jako: des Freund(e)s.

1. pád  Nominativ	der Student	ein Student
2. pád  Genitiv	des Studenten	eines Studenten
3. pád  Dativ	dem Studenten	einem Studenten
4. pád  Akkusativ	den Studenten	einen Studenten

Tento typ skloňování mají pouze některá životná podstatná jména rodu mužského. Patří sem mnoho podstatných jmen cizího původu končících na -ent (Dozent, Assistent), -ant, -at, -oge, -it, -ist a některá jiná: r Kollege, r Herr.

Některá podstatná jména přibírají pouze koncovku -n:

der Herr - des Herrn

der Kollege - des Kollegen

Rod ženský

1. pád  Nominativ	die Schule	eine Schule
2. pád  Genitiv	der Schule	einer Schule
3. pád  Dativ	der Schule	einer Schule
4. pád  Akkusativ	die Schule	eine Schule

Podstatná jména ženského rodu mají vždy všechny pády jednotného čísla bez koncovky. Členy mají shodné tvary vždy v 1. a 4. pádě a v 2. a 3. pádě.

Rod střední

1. pád  Nominativ	das Kind	ein Kind
2. pád  Genitiv	des Kind(e)s	einese Kind(e)s
3. pád  Dativ	dem Kind	einem Kind
4. pád  Akkusativ	das Kind	ein Kind

Střední rod má shodný tvar členů vždy v 1. a 4. pádě.

Podstatná jména ve 4. pádě jednotného čísla

Určitý člen

rod mužský	rod ženský	rod střední
der Vater	die Schwester	das Kind
den Vater	die Schwester	das Kind

Neurčitý člen

rod mužský	rod ženský	rod střední
ein Vater	eine Schwester	ein Kind
einen Vater	eine Schwester	ein Kind

Nemecká podstatná jména mají pouze čtyři pády a skloňují se zpravidla pomocí členů, zájmen nebo předložek. Členy u podstatných jmen ženského a středního rodu mají v 1. a 4. pádě shodné tvary, odlišné tvary jsou pouze u členů podstatných jmen mužského rodu.

Člen a podstatné jméno v 1. pádě

Určitý člen

rod mužský	rod ženský	rod střední
der Freund	die Schule	das Mädchen

Neurčitý člen

rod mužský	rod ženský	rod střední
ein Freund	eine Schule	ein Mädchen

Dort ist eine Frau. Die Frau heißt Jutta Klein.

Člen určitý označuje věci známé nebo již zmíněné; do češtiny jej lze někdy přeložit ukazovacím zájmenem "ten, ta, to".

Člen neurčitý označuje věci neznámé, dosud nezmíněné; do češtiny jej lze někdy přeložit neurčitým zájmenem "nějaký", případně číslovkou "jeden".

Podstatná jména se v němčině používají zpravidla se členem a píší se vždy velkým písmenem. Rod podstatných jmen bývá často od češtiny odlišný; die Stadt - město, der Name - jméno, das Mädchen dívka atd.

Ich heiße Marek. Das ist Frau Sommer.

U podstatných jmen se někdy člen vynechává. Je to např. před osobními jmény, tituly, názvy měst, u oborů studia apod. a v některých ustálených vazbách.