Použití členu určitého a neurčitého

Člen určitý

1. Člen určitý mají podstatná jména, která jsou blíže určena
   a) kontextem, tj. mluvilo se o nich už dříve
   Da kommt eine Frau.
   Die Frau kenne ich doch.
   
   b) vedlejší větou
   Die Bücher, die du suchst, liegen doch hier.
   
   
   
2. Člen určitý stojí u podstatných jmen označujících místní jména
   a) jména pohoří, hor, moří, jezer a řek
   die Alpen, der Fichtelberg, das Mittelmeer, der Zürichsee, die Donau
   
   b) jména zemí, která jsou ženského rodu (případně mužského rodu) nebo v množném čísle
   die Slowakei, die Türkei, die Bundesrepublik Deutschland, die Schweiz, die USA (pl.), die Niederlande (pl.)
   
   c) jména měst a zemí rozvitá přívlastkem
   das neue Prag, das Frankreichdes vorigen Jahrhunderts
   
   
   
3. Člen určitý mají podstatná jména, před nimiž stojí řadová číslovka nebo přídavné jméno ve 3. stupni
   Heute ist der zweite Februar.
   
   ale:
   Es ist mein bester Freund.

Člen neurčitý

Člen neurčitý se používá

a) mluví-li se o podstatném jménu poprvné nebo není-li podstatné jméno blíže určeno

Dort steht ein Mann.

Sie hat sich ein neues Kleid gekauft.

b) ve spojení hodnotícího přídavného jména a podstatného jména (zejména po slovese "sein")

Das ist ein interessantes Buch.

ale: Ist das interessante Buch über Prag?

Max hat jetzt eine neue Freundin.

ale: Ist das die neue Freundin von Max?