Konjunktiv préterita (Konjunktiv II)

So wäre es einfacher.   Tak by to bylo jednodušší.

Ich hätte eine Bitte an Sie.   Měl bych k vám prosbu.

Könnten Sie heute kommen?   Mohl byste dnes přijít?

Dürften ich sie besuchen?   Mohl (směl) bych ji / je navštívit?

Wir wüssten etwas Besseres.   Věděli bychom něco lepšího.

Das ließe sich machen.   To by se dalo udělat.

Konjunktiv préterita odpovídá českému podmiňovacímu způsobu přítomného času. Při tvoření tvarů konjunktivu préterita pomocných, způsobových a silných sloves se vychází z tvarů préterita oznamovacího způsobu. Charakteristickým znakem konjunktivu préterita silných sloves je přehláska kmenové samohlásky a tyto koncovky:

-e, -est, -e, -en, -et, -en

Tvary konjunktivu préterita silných sloves

ich ließe, er bliebe, es ginge, er täte, wir kämen ....

U silných sloves se tvarů konjunktivu préterita, s výjimkou uvedených sloves, užívá zřídka, působí knižně a příliš vybraně.

Tvary konjunktivu préterita slabých sloves

Tvarů konjunktivu préterita slabých sloves se užívá málo, neboť se svými tvary ("ich fragte, wir arbeiteten" atd.) neliší od tvarů préterita oznamovacího způsobu.

Opisný tvar s "würde" (kondicionál)

Würdest du auf mich warten?   Počkal bys na mne?

Das würden wir nicht sagen.   To bychom neřekli.

Würden Sie auch kommen?   Přišel byste také?

Er würde uns helfen.   Pomohl by nám.

Místo tvarů konjunktiva préterita se užívá u slabých i silných sloves opisného tvaru s "würde". U pomocných a způsobových sloves se tohoto tvaru užívá jen v hovorovém jazyce.

ich würde + infinitiv významového slovesa