| Přímá řeč | Nepřímá řeč |
| Sie sagt: "Ich habe noch Zeit." | Sie sagt, dass sie noch Zeit hat / habe / hätte. Sie sagt, sie hat / habe / hätte noch Zeit. Říká, že (prý) má ještě čas. |
| Sie sagt: "Ich habe noch Zeit gehabt." Sie sagt: "Ich hatte noch Zeit." | Sie sagt, dass sie noch Zeit gehabt hat / gehabt habe / gehabt hätte. Sie sagt, sie hat / habe / hätte noch Zeit gehabt. Říká, že (prý) měla ještě čas. |
| Sie sagt: "Ich werde morgen Zeit haben. " | Sie sagt, dass sie morgen Zeit haben wird / haben werde / haben würde. Sie sagt, sie wird / werde / würde morgen Zeit haben. Říká, že (prý) zítra bude mít čas. |
| Přímá řeč | Nepřímá řeč |
| Sie sagen: "Wir haben keine Zeit." | Sie sagen, dass sie keine Zeit haben / hätten. Sie sagt, sie haben / hätten keine Zeit. Říkají, že (prý) nemají čas. |
| Sie sagen: "Wir haben keine Zeit gehabt." Sie sagen: "Wir hatten noch Zeit." | Sie sagen, dass sie keine Zeit gehabt haben / gehabt hätte. Sie sagen, sie haben / hätten keine Zeit gehabt. Říkají, že (prý) neměli čas. |
| Sie sagen: "Wir werden Zeit haben. " | Sie sagen, dass sie Zeit haben werden / haben würden. Sie sagen, sie werden / würden morgen Zeit haben. Říkají, že (prý) budou mít čas. |
Zejména tehdy, je-li tvar oznamovacího způsobu a konjunktivu shodný, je možno užít náhradního tvaru. V nepřímé řeči se tedy vyskytuje vedle oznamovacího způsobu.
| v přítomném času | v minulém času | v budoucím času |
| konjunktiv přít. času nebo konjunktiv préterita | konjunktiv préterita nebo konjunktiv plusquamperfekta | konjunktiv bud. času nebo würde + infinitiv |
Pomocí nepřímé řeči lze vyjádřit obsah toho, co řekl či napsal někdo jiný. Reprodukovaný projev následuje obvykle po slovesech "sagen, erzählen, meinen, behaupten" atd., a to téměř výhradně v 3. osobě jednotného nebo množného čísla. Konjunktivních tvarů se užívá zejména v novinářské němčině a v rozhlasovém a televizním zpravodajství. Tímto způsobem se lze distancovat od cizího názoru.
Žádné komentáře:
Okomentovat