Zápor (nein, nicht, kein)

Nein

Německá záporná věta může mít jen jeden zápor. Záporka "nein", která je opakem "ja", stojí vždy před větou, není její součástí a je vždy oddělena čárkou.

Nein, wir kommen nicht.

Nein, er hat kein Kind.

Nicht

Slovesný zápor se tvoří slovem "nicht", které stojí vždy za určitým slovesem, někdy až na konci věty, často před popíraným slovem.

Es ist nicht schwer.

Petr ist nicht aus Hamburg.

Er kennt die Stadt nicht.

Begleitest du mich nicht?

Kein

Záporným zájmenem "kein, keine, kein" se vyjadřuje zápor u podstatného jména. "Kein" (žádný) se skloňuje v jednotném čísle jako neurčitý člen. Užívá se ho zpravidla tam, kde by v kladném případě stálo podstatné jméno s neurčitým členem nebo bez členu.

Hast du einen Bruder?

Ich habe keinen Bruder.

Hat er ein Hobby?

Er hat kein Hobby.

Habt ihr Zeit?

Wir haben keine Zeit.