froh / gern

rád = froh

rád = gern

Příslovce "rád" ve spojení se slovesem "sein" se vyjadřuje slůvkem "froh", ve spojení se všemi ostatními slovesy slovem "gern".

Er macht es gern.

Ich bin froh, dass du kommst.

Ich komme sehr gern.

Nepřímá řeč

V nepřímé řeči se užívá buď stejného slovesného tvaru jako v přímé řeči nebo konjunktivu obvykle příslušného času. Spojku "dass" lze vynechat, pak má věta slovosled věty hlavní.

Přímá řeč	Nepřímá řeč
Sie sagt: "Ich habe noch Zeit."	Sie sagt, dass sie noch Zeit hat / habe / hätte.  Sie sagt, sie hat / habe / hätte noch Zeit.  Říká, že (prý) má ještě čas.
Sie sagt: "Ich habe noch Zeit gehabt."  Sie sagt: "Ich hatte noch Zeit."	Sie sagt, dass sie noch Zeit gehabt hat / gehabt habe / gehabt hätte.  Sie sagt, sie hat / habe / hätte noch Zeit gehabt.  Říká, že (prý) měla ještě čas.
Sie sagt: "Ich werde morgen Zeit haben. "	Sie sagt, dass sie morgen Zeit haben wird / haben werde / haben würde.  Sie sagt, sie wird / werde / würde morgen Zeit haben.  Říká, že (prý) zítra bude mít čas.

Přímá řeč	Nepřímá řeč
Sie sagen: "Wir haben keine Zeit."	Sie sagen, dass sie keine Zeit haben / hätten.  Sie sagt, sie haben / hätten keine Zeit.  Říkají, že (prý) nemají čas.
Sie sagen: "Wir haben keine Zeit gehabt."  Sie sagen: "Wir hatten noch Zeit."	Sie sagen, dass sie keine Zeit gehabt haben / gehabt hätte.  Sie sagen, sie haben / hätten keine Zeit gehabt.  Říkají, že (prý) neměli čas.
Sie sagen: "Wir werden Zeit haben. "	Sie sagen, dass sie Zeit haben werden / haben würden.  Sie sagen, sie werden / würden morgen Zeit haben.  Říkají, že (prý) budou mít čas.

Zejména tehdy, je-li tvar oznamovacího způsobu a konjunktivu shodný, je možno užít náhradního tvaru. V nepřímé řeči se tedy vyskytuje vedle oznamovacího způsobu.

v přítomném času	v minulém času	v budoucím času
konjunktiv přít. času  nebo  konjunktiv préterita	konjunktiv préterita  nebo  konjunktiv plusquamperfekta	konjunktiv bud. času  nebo  würde + infinitiv

Pomocí nepřímé řeči lze vyjádřit obsah toho, co řekl či napsal někdo jiný. Reprodukovaný projev následuje obvykle po slovesech "sagen, erzählen, meinen, behaupten" atd., a to téměř výhradně v 3. osobě jednotného nebo množného čísla. Konjunktivních tvarů se užívá zejména v novinářské němčině a v rozhlasovém a  televizním zpravodajství. Tímto způsobem se lze distancovat od cizího názoru.

Konjunktiv I způsobových sloves

	dürfen  smět	können  moci, umět	mögen  chtít,   mít rád	müssen  muset	sollen  mít  povinnost	wollen  chtít	wissen  vědět
ich	dürfe	könne	möge	müsse	solle	wolle	wisse
du	dürfest	könnest	mögest	müssest	sollest	wollest	wissest
er, sie, es	dürfe	könne	möge	müsse	solle	wolle	wisse
wir	dürfen	können	mögen	müssen	sollen	wollen	wissen
ihr	dürfet	könnet	möget	müsset	sollet	wollet	wisset
sie, Sie	dürfen	können	mögen	müssen	sollen	wollen	wissen

Konjunktiv I pomocných sloves

	sein	haben	werden
ich	sei	habe	werde
du	seiest	habest	werdest
er, sie, es	sei	habe	werde
wir	seien	haben	werden
ihr	seiet	habet	werdet
sie, Sie	seien	haben	werden

Konjunktiv přítomného, minulého a budoucího času (Konjunktiv I)

Přítomný čas

V konjunktivu přítomného času je kmenová samohláska ve všech osobách totožná s kmenovou samohláskou v infinitivu, první a třetí osoba mají stejný tvar a v koncovkách všech osob je -e- (s výjimkou první a třetí osoby "sein").

Der Student sagt, dass das Medizinstudium sehr schwer sei.

Student říká, že studium medicíny je (prý) těžké.

Der Student sagt, dass er sehr viel lernen müsse.

Student říká, že se (prý) musí hodně učit.

Der Student sagt, dass die Universität einen neuen Rektor habe.

Student říká, že (prý) univerzita má nového rektora.

Der Student sagt, das der neue Rektor sehr jung aussehe.

Student říká, že (prý) nový rektor vypadá velmi mladě.

ich	kaufe	fahre	sehe
du	kaufest	fahrest	sehest
er, sie,es	kaufe	fahre	sehe
wir	kaufen	fahren	sehen
ihr	kaufet	fahret	sehet
sie, Sie	kaufen	fahren	sehen

Minulý čas

Konjunktiv minulého tvaru se tvoří

ich habe / ich sei + příčestí minulé

Pomocná slovesa "haben" a "sein" mají tvar konjunktivu přítomného času.

Der Student sagt, dass er schon alle Prüfungen abgelegt habe.

Student říká, že (prý) už složil všechny zkoušky.

Budoucí čas

Pomocné sloveso "werden" má tvar konjunktivu přítomného času.

Der Student sagt, dass er als Arzt sehr reich sein werde.

Student říká, že (prý) bude jako lékař velmi bohatý.

Předložky se 2. pádem

Předložek se 2. pádem je relativně mnoho, ale většina z nich se používá jen v odborném stylu a často mají knižní charakter.

Předložky se 2. pádem

außerhalb	mimo, kromě	außerhalb Prags   außerhalb der Sprechstunde
inmitten	uprostřed	inmitten der Wälder
mittels	pomocí, 7. pád	mittels der neuen Technologie
während	během	während des Sommers

Předložky se 2. nebo 3. pádem

binnen	během, do, za	binnen eines Montats / einem Monat
dank	díky	dank seines Briefes / seinem Brief
statt  anstatt	místo	statt meines Vaters / meinem Vater
trotz	přes, navzdory	trotz des Regens / dem Regens
wegen	pro, kvůli	wegen des Bruders / dem Bruder

Předložky se 2. pádem vznikaji často jako úsloví "auf Grund / aufgrund Ihres Briefes" (na základě vašeho dopisu), "mit Hilfe des Buches" (s pomocí té knihy).

Předložka "wegen" ve spojení s osobními zájmeny má zvláštní tvar: meinetwegen, deinetwegen, seinetwegen atd.

Způsobové věty s "ohne zu" ("ohne dass")

Infinitivní vazby "ohne zu" (aniž by) se užívá, má-li hlavní i vedlejší věta stejný podmět.

Sie machte es(,) ohne ein Wort zu sagen.   Udělala to, aniž řekla slovo.

Er ging zur Arbeit(,) ohne gefrühstückt zu haben.   Šel do práce, aniž se nasnídal.

Při různých podmětech v hlavní a vedlejší větě se používá podřadící spojky "ohne dass" = aniž (by).

Er kaufte ein Auto, ohne dass es seine Frau wusste.   Koupil auto, aniž to jeho žena věděla.

Spojka "ohne zu" ("ohne dass") má záporný význam, věta za ní je kladná.

Osobní vazba sloves "scheinen"

Slovesa "scheinen" se užívá jak ve vazbě neosobní s větou vedlejší ("Es scheint, dass er es weiß."), tak ve vazbě osobní ("Er scheint es zu wissen.") ve spojení s vazbou infinitivu s "zu". Čas minulý vyjadřujeme infinitivem minulým ("Er scheint es gewusst zu haben.").

Es scheint, dass er krank ist.

Er scheint krank zu sein.

Zdá se, že je nemocen.

Es scheint, dass er krank gewesen ist.

Er scheint krank gewesen zu sein.

Zdá se, že byl nemocen.

Es scheint, dass du davon weißt.

Du scheinst davon zu wissen.

Zdá se, že o tom víš.

Es scheint, dass du davon gewust hast.

Du scheinst davon gewusst zu haben.

Zdá se, že jsi o tom věděl.

Minulý infinitiv

Minulý infinitiv se tvoří

příčestí minulé významového slovesa + haben / sein

gesagt haben, gefahren sein

Vyjádření domněnky v minulosti

Způsobová slovesa mají vedle svých základních významů ještě další významy. Sloveso "müssen" vyjadřuje téměř jistou pravděpodobnost (určitě), "sollen" cizí mínění (prý), "können a werden" nejistou pravděpodobnost (možná, asi), "mögen" možnost nebo nejistotu (asi, snad). Domněnku, možnost nebo pravděpodobnost v minulosti vyjadřujeme způsobovým slovesem v přítomnosti a infinitivem minulým významového slovesa.

Es muss in der Nacht geregnet haben.   V noci určitě pršelo.

Er soll hier gearbeitet haben.   Prý zde pracoval.

Sie wird wohl ausgegangen sein.   Patrně si vyšla / vyrazila.

Es kann auch anders gewesen sein.   Možná to bylo jinak.

Wer mag es ihm gesagt haben?   Kdo mu to asi řekl?

Zkracování předmětných vět minulým infinitivem

Předchází-li čas věty vedlejší času věty hlavní, zkracuje se předmětná věta se spojkou "dass" minulým infinitivem.

Er bedauert, dass er dort nicht geblieben ist.

Er bedauert(,) dort nicht geblieben zu sein.

Lituje, že tam nezůstal.

Ich meine, dass ich ihn schon einmal gesehen habe.

Ich meine(,) ihn schon einmal gesehen zu haben.

Myslím, že jsem ho už někdy viděl.

Es freut mich, dass ich ihn kennen gelernt habe.

Es freut mich(,) ihn kennen gelernt zu haben.

Těší mě, že jsem ho poznal.

Souvětí srovnávací

als ob     jako by

Er tut / tat so, als ob er der Klügste von allen wäre. (..., als ob er der Klügste von allen ist.)

Dělá / Dělal, jako by byl nejchytřejší ze všech.

Er tut / tat so, als ob er nichts gekauft hätte. (..., als ob er nichts gekauft hat.)

Dělá / Dělal, jako by nebyl nic koupil.

Ve vedlejší větě srovnávacího souvětí se místo oznamovacího způsobu příslušného času užívá spíše konjunktivních tvarů, a to pro přítomnost konjunktiv préterita nebo opis s "würde" a pro minulost konjunktiv plusquamperfekta.

Vypustí-li se část spojky "ob", následuje po "als" určitý slovesný tvar.

Es scheint, als ob er es ahnen würde.

Es scheint, als würde er es ahnen.

Es scheint, als ob er es geahnt hätte.

Es scheint, als hätte er es geahnt.

Zdá se, jako by to tušil. / Zdá se, jako by to byl tušil.

Souvětí účinkové

zu ..., als dass

příliš ..., než aby

Heute ist es zu kalt, als dass wir baden könnten. (..., als dass wir baden können.)

Dnes je příliš chladno, než abychom se mohli koupat.

Gestern war es zu kalt, als dass wir hätten baden können. (..., als dass wir baden konnten).

Včera bylo příliš chladno, než abychom se byli mohli koupat.

Ve vedlejší větě účinkového souvětí se místo oznamovacího způsobu příslušného času užívá obvykle konjunktiv préterita nebo opis s "würde" pro děj probíhající v přítomnosti a konjunktiv plusquamperfekta pro děj probíhající v minulosti.

Má-li hlavní a vedlejší věta stejný podmět, používá se infinitivní vazby s "um ... zu" pro přítomný i minulý čas.

Er hat / hatte zu wenig Geld(,) als dass er es sich kaufen könnte.

Er hat / hatte zu wenig Geld(,) als dass er es sich hätte kaufen können.

= Er hat / hatte zu wenig Geld(,) um es sich kaufen zu können.

Užití konjunktivu plusquamperfekta

V podmínkových větách

Pokud se podmínková věta neuvádí spojkou "wenn" (případně "falls"), stojí na začátku věty určitý slovesný tvar.

Wenn sie das geahnt hätte, wäre sie lieber zu Hause gebliebe.

Kdyby to byla tušila, byla by raději zůstala doma.

Ich wäre auch an die Ostsee gefahren, wenn ich die Gelegenheit dazu gehabt hätte.

Byl bych také jel k Baltskému moři, kdybych k tomu byl měl přiležitost.

Hätten wir alles dem Polizisten gesagt, wäre alles in Ordnung gewesen.

Kdybychom byli všechno řekli policistovi, bylo by bývalo všechno v pořádku.

Je-li ve vedlejší větě vazba dvou infinitivů, nestojí určité sloveso na konci věty, ale před těmito infinitivy.

Wenn ich meine Freundin hätte mitnehmen dürfen, wäre ich sehr glücklich gewesen.

Kdybych byl směl svou přítelkyni vzít s sebou, byl bych býval velmi šťasten.

K narušení větného rámce vedlejší věty dochází nejen u podmínkových vět, ale u všech vedlejších vět, které mají více infinitivů.

Er sagt, dass er seine Freundin hat mitnehmen dürfen.

Říká, ze směl vzít svou přítelkyni s sebou.

Er sagt, dass er seine Freundin wird mitnehmen dürfen.

Říká, že bude moci vzít svou přítelkyni s sebou.

V hlavních větách

1. nereálné přání v minulosti

Wenn ich bloß / nur Glück gehabt hätte!   Kéž bych byl jen měl štěstí!

Hätte ich bloß / nur Glück gehabt!

2. možnost nebo neskutečnost děje, pochybnost nebo váhání

Wäre es nicht möglich gewesen?   Že by to nebylo bývalo možné?

Wäre es doch gelungen?   Že by se to bylo přece jen podařilo?

Konjunktiv plusquamperfekta

Konjunktiv plusquamperfekta se tvoří

ich hätte / ich wäre   +   příčestí minulé významového slovesa

Konjunktivem plusquamperfekta se vyjadřuje podmiňovací způsob v minulosti.

Am liebsten wäre ich nach Hongkong gefahren.   Nejraději bych byl jel do Hongkongu.

Hättest du mich mitgenommen?   Byl bys mě vzal s sebou?

Způsobové sloveso a sloveso "lassen" zůstává v infinitivu, jestliže je ve větě ještě další sloveso.

Ich hätte mitfahren können.   Byl bych mohl jet s tebou.

Hättest du es gewollt?   Byl bys to chtěl?

Ich hätte es kontrollieren lasen.   Já bych to byl nechal zkontrolovat.

Konjunktiv plusquamperfekta se používá také pro vyjádření mírné výtky, že se určitý děj měl či neměl v minulosti uskutečnit: du hättest (nicht) ... sollen / müssen / können.

Du hättest nicht so viel einkaufen sollen.   Neměla jsi tolik nakupovat.

Den Zoll hättest du nicht bezahlen sollen.   To clo jsi neměl platit.

Das hättest du doch wissen müssen.   To jsi přece musel vědět.

Předpony někdy odlučitelné

Předpony durch-, über-, unter-, um- a wieder- jsou odlučitelné jen tehdy, jsou-li přízvučné.

unter/bringen

Wo bringen wir sie unter?   Kde je ubytujeme?

Wo habt ihr sie untergebracht?

sich unterhalten.

Unterhalten Sie sich gut!   Bavte se dobře!

Wie haben Sie sich dort unterhalten?

sich wieder/sehen

Wann sehen wir uns wieder?   Kdy se zase uvidíme?

Wir haben uns nach 5 Jahren wiedergesehen.

wiederholen

Ich wiederhole es schon zum zweiten Mal.   Opakuji to již podruhé.

Ich habe es schon zweimal wiederholt.

Slovesa s předponou neodlučitelnou:

überblicken, überlegen, übernachten, überraschen, überreden, übersetzen, übertreiben, unterhalten, unternehmen, unterrichten, unterschreiben, wiederholen

Slovesa s předponou odlučitelnou:

durch/fallen, unter/bringen, um/kehren, um/tauschen, um/ziehen, wieder/sehen

Infinitivní vazby se "statt + zu"

Infinitivní vazby "statt + zu" (místo aby) se užívá, mají-li věta hlavní i vedlejší stejný podmět.

Sie schläft(,) statt zur Schule zu gehen.   Spí, místo aby šla do školy.

Statt sich zu entschuldigen(,) war er noch böse.   Místo aby se omluvil, ještě se zlobil.

Při různých podmětech v hlavní a vedlejší větě se užívá podřadící spojky "statt dass" (místo aby).

Statt dass der Chef das Problem löst, muss es der Sachbearbeiter machen.

Místo aby ten problém vyřešil šéf, musí to udělat referent.

Plusquamperfektum

Plusquamperfektum vyjadřuje minulý děj, který předchází jinému ději minulému. Tvoří se podobně jako perfektum, jen pomocné sloveso je v préteritu.

ich hatte / ich war   +   příčestí minulé

Er war vor einer Woche angekommen, aber er besuchte uns erst heute.

Přijel před týdnem, ale navštívil nás teprve dnes.

Nachdem er gefrühstückt hatte, fuhr er zum Flughafen.

Když (poté co) se nasnídal, odjel na letiště.

Plusquamperfekta se užívá vždy po spojce "nachdem", jsou-li v obou větách děje minulé. V hlavní větě pak zpravidla stojí préteritum.

Pro vyjádření předčasnosti lze užít plusquamperfekta i v dalších časových větách, např. se spojkami "als, sobald, seitdem, bevor, kaum". Po spojce "bevor", která vyjadřuje následnost, je předminulý čas ve větě hlavní.

Sobald er es erfuhr / erfahren hatte, reiste er ab.

Jakmile se to doozvěděl, odcestoval.

Als er es erfuhr / erfahren hatte, reiste er ab.

Když se to dozvěděl, odcestoval.

Bevor er abreiste, hatte er sie besucht / besuchte er sie.

Než odcestoval, navštívil ji.

Po spojce "kaum" následuje nepřímý pořádek slov.

Kaum erfuhr er es / hatte er es erfahren, reiste er ab.

Sotva se to dozvěděl, odcestoval.

Následnost v budoucnosti lze vyjádřit pomocí perfekta ve vedlejší větě a přítomného, příp. budoucího času ve větě hlavní.

Nachdem er gefrühstückt hat, fährt er zum Flughafen / wird er zum Flughafen fahren.

Až se nasnídá, pojede na letiště.

Určování rodu ženských podstatných jmen podle přípon

-age	e Reportage, e Garage, e Montage
-ei	r Maler → e Malerei
-heit	krank → e Krankheit, sicher → e Sicherheit
-ie	e Energie, e Chemie, e Bilogie
-igkeit	klein → e Kleinigkeit, müde → e Müdigkeit
-ion	e Delegation, e Diskussion, e Organisation
-keit	möglich → e Möglichkeit, richtig → e Richtigkeit
-schaft	r Mann → e Mannschaft, r Freund → e Freundschaft
-ität	e Qualität, e Aktivität, e Spezialität, e Universität
-ung	einladen → e Einladung, prüfen → e Prüfung

Rozvitý přívlastek

Rozvitý přívlastek je charakteristický pro písemný (zejména odborný) projev. Je uveden zpravidla členem, zájmenem nebo číslovkou, následuje rozvitý přívlastek (s přídavným jménem nebo příčestím na posledním místě) a teprve pak podstatné jméno, ke kterému se přívlastek vztahuje. V češtině je rozvitý přívlastek naopak uváděn většinou až za podstatným jménem.

die an Teichen, Wäldern, Burgern, und Schlössern reiche Landschaft

krajina bohatá na rybníky, lesy, hrady a zámky

diese von Touristen vor allem im Sommer aufgesuchte Gegend

tato oblast vyhledávaná (která je vyhledávána) turisty především v létě

viele sich für Kunstdenkmäler interessierende Touristen

mnozí turisté zajímající se (kteří se zajímají) o umělecké památky

Pro překlad vazby s rozvitým přívlastkem lze doporučit tento postup:

die an Teichen, Wäldern, Burgern, und Schlössern reiche Landschaft

1. die .... Landschaft

krajina

2. die ... reiche Landschaft

krajiná bohatá na (která je bohatá na)

3. die an Teichen, Wäldern, Burgern, und Schlössern reiche Landschaft

krajina (která je) bohatá na rybníky, lesy, hrady a zámky

Užití tvarů konjunktivu préterita (konjunktivu II) a opisného tvaru s "würde"

Užití ve vedlejších větách - podmínkové věty

Podmínkové věty se uvozují spojkou "wenn", někdy i "falls" (v případě, že).

Ich wäre froh, wenn du kommen könntest.   Byl bych rád, kdybys mohl přijít.

Wenn er das Studium beenden würde, würde er Architekt.   Kdyby (pokud by) dokončil studium, stal by se architektem.

Spojku "wenn" lze vynechat, vedlejší věta pak začíná určitým slovesným tvarem.

Könntest du kommen, wäre ich froh.   Kdybys mohl přijít, byl bych rád.

Würde er (sollte er) das Studium beenden, würde er Architekt.   Kdyby dokončil studium, stal by se architektem.

Užití v hlavních větách

Zdvořilý dotaz nebo upozornění

Wären Sie so nett und würden (Sie) es mir erklären?   Byl byste tak hodný a vysvětlil byste mi to?

Das solltest du nicht machen.   To bys neměl dělat.

Könnten Sie nicht früher kommen?   Nemohl byste přijít dříve?

Nereálné přání v přítomnosti (v budoucnosti)

Také u přací věty lze použít spojkové i bezespojkové varianty. Přací věta bez spojky začíná vždy určitým slovesným tvarem.

Wenn ich doch bloß einmal Glück hätte!   Kdybych jen měl jednou štěstí!

Hätte ich nur einmal Glück!

Možnost nebo neskutečnost děje, pochybnost nebo zaváhání

Wäre es nicht möglich?   Že by to nebylo možné?

Würde es doch gelingen?   Že by se to přece jen podařilo?

Skromný názor

Ich würde meinen ...   Já bych myslel ...

Ich würde sagen ...   Řekl bych ...

Konjunktiv II způsobových sloves

	dürfen  smět	können  moci, umět	mögen  chtít,   mít rád	müssen  muset	sollen  mít  povinnost	wollen  chtít	wissen  vědět
ich	dürfte	könnte	möchte	müsste	sollte	wollte	wüsste
du	dürftest	könntest	möchtest	müsstest	solltest	wolltest	wüsstest
er, sie, es	dürfte	könnte	möchte	müsste	sollte	wollte	wüsste
wir	dürften	könnten	möchten	müssten	sollten	wollten	wüssten
ihr	dürftet	könntet	möchtet	müsstet	solltet	wolltet	wüsstet
sie, Sie	dürften	könnten	möchten	müssten	sollten	wollten	wüssten

Přehlásku nemají slovesa sollen a wollen. Tvarů "ich wollte, du wolltest, ..." se užívá v podmiňovacím způsobu jen výjimečně a nahrazují se tvary "ich möchte, du möchtest, ...".